Spamassassin a DKIM na Debianu

Všiml jsem si, že mi Spamassassin hlásí podezřele často u e-mailů T_DKIM_INVALID, tedy neplatný DKIM podpis. Když mi tohle tvrdil i u e-mailu, který měl zcela jistě podpis správný, zbystřil jsem a začal pátrat. Příčinou je chybějící knihovna pro Perl, která z nějakého důvodu není v závislostech Spamassassinu. Stačí ji nainstalovat:

aptitude install libmail-dkim-perl

Je nešťastné, že chybějící Perlovská knihovna způsobí selhání příslušného testu, a tedy i falešné označení e-mailu jako špatně podepsaného. Ale alespoň že problém byl vyřešen.

Pořád naživu

Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Jak je z pohledu na titulní stranu patrné, moc jsem toho za poslední dobu nenapsal. Jsem naživu, žádný strach, jen teď procházím osobními velmi zlými časy a ještě navíc mám mnohem méně volného času než kdy dřív. Uvidíme, jak situace vykvete. Mějte se a vydržte, třeba časem opět něco vypotím.

VoIP: Levné volání přes Internet

Řešil jsem zrovna nedávno ohromné účty za telefon, protože po skoro 10 let téměř neužívání mobilu jsem v situaci, kdy potřebuji volat často, což samozřejmě leze do peněz. Naštěstí ale existuje řešení – VoIP. Máme řadu VoIP poskytovatelů, kde si můžete snadno a rychle nechat zřídit číslo a volat na mobil přes Internet třeba za korunu za minutu.

Vlastimil Ott doporučuje Fayn, já jsem ho málem na jeho doporučení využil taky, ale nakonec jsem si našel jiného poskytovatele, co netrvá na rodném čísle (být paranoidní mám v popisu práce). Mrzí mne snad jen, že mě to napadlo až teď. Jako ajťák bych se měl asi hodně stydět.

Mimochodem, netuší někdo z vás, jak nějak jednoduše postavit SIP proxy? Chci-li komunikovat přes SIP z NATu na NAT, nezbyde mi než používat nějakou proxy. Když už mám vlastní server, raději bych využíval ten než nějakou veřejnou proxy (typu ekiga.net).

7 málo používaných technik v Bashi

Docela zajímavý článek s tímto titulkem se nachází na Linuxárii. Další náměty na zefektivnění práce naleznete na CommandlineFu.

Abych jen neopisoval, tedy alespoň ne jen z jednoho zdroje, mám pro vás ještě jeden drobný tip, pokud někdy budete chtít dělat kontrolní součty adresářového stromu. Pak asi záhy zjistíte, že ani v jednadvacátém století nemají nástroje typu sha1sum přepínač -r pro rekurzivní prohledávání adresářového stromu. Musíte si tedy pomoci jinak, tedy třeba takto:

find /some/path -type f -print0 | xargs -0 sha1sum

Autorem tohoto CommandLineFu je James Nylen.

StoryBundle: indie knihy bez DRM za pakatel

Někteří možná znáte Humble Indie Bundle, kde jednou za určitou dobu vyjde balíček několika her pro Windows, Mac i Linux, bez DRM a podobných nesmyslů (leč bohužel stále proprietárních). Abyste je získali, stačí zaplatiti vámi stanovenou libovolnou cenu. Část výtěžku jde na charitu.

StoryBundle je podobný počin, ale nejedná se o balíček her, nýbrž o balíček e-knih. Absence DRM je samozřejmostí a knihy jsou dostupné ve formátech EPUB a MOBI. Vystačíte si s libovolnou čtečkou, včetně té od oné nechvalně známé firmy, která pálí… totiž maže lidem z čteček knihy. Ale to je úplně jiný problém pro úplně jiný příspěvek.

Zpět tedy ke StoryBundle. V tuto chvíli (a ještě následujících 18 dní a 13 hodin) probíhá jejich první akce vůbec, zahrnuje cca 7 titulů, kde 5 z nich můžete získat od 1 USD, přičemž k získání všech 7 musíte zaplatit 7 USD (v současném kurzu asi 150Kč). Knihy jsou (jak správně očekáváte) v anglickém jazyce a co se žánrů týče, jedná se převážně sci-fi/fantasy.

Prohlášení ODS o zdržení se hlasování o ACTA je ostudné

Na úrovni EU bylo projednáváno přijetí smlouvy ACTA, vyjednávané v tajnosti bez účasti veřejnosti (podobnost s Mnichovem, aneb „o nás bez nás“ není čistě náhodná). Tato smlouva má řadu sporných bodů a bodů, které potenciálně či reálně narušují občanské svobody a soukromí, přístup k Internetu, atd. V hlasování, kde naštěstí ACTA neprošla, se europoslanci ODS rozhodli hlasování zdržet. Za pár dní na to vydali prohlášení, které mělo jejich neúčast vysvětlit. To mi však značně zvedlo mandle. Dovolte mi jej ocitovat a vyjádřit se k jednotlivým bodům:

1. Smlouva uspokojivě neřeší ani ochranu soukromí jednotlivce, ani ochranu duševního vlastnictví.

V tom případě by neměla být přijata. Proč tedy ODS nehlasovala proti přijetí?

Duševní vlastnictví je přitom nedílnou součástí vlastnictví osobního a jeho ochrana musí být zajištěna jak ve skutečném, tak v digitálním světě.

Duševní vlastnictví je nejasný, matoucí a značně zavádějící pojem. Osobní vlastnictví a duševní vlastnictví jsou dva podstatně odlišné koncepty. Považte – zatímco osobní vlastnictví řeší kontrolu vlastníka nad jeho fyzickými statky, duševní vlastnictví vám diktuje, co se svými věcmi na svém pozemku smíte nebo nesmíte dělat (ne ne, nesmíte si na zahradě postavit budku tvaru krychle, protože ten tvar jsem si zaregistroval já). Vhodnější než hovořit o duševním vlastnictví je hovořit o autorském právu, obchodních značkách či patentech.

Pokud přesto přijmu tento zavádějící pojem v tom neurčitém a nejasném smyslu, ve kterém je zde použit, nelze než zdůraznit, že ochrana „duševního vlastnictví“ musí být vyvážená a vyrovnaná a nesmí se protivit společenskému zájmu na úkor obchodních zájmů několika megakorporací. Stejně tak nesmí nepatřičně zasáhnout do svobod a soukromí občanů (což ODS dokonce částečně uznává, viz bod 3).

2. Padělání představuje celosvětově závažný problém, který způsobuje průmyslu, podnikatelům i autorům uměleckých děl dalekosáhlé škody. Občanští demokraté jsou důslednými zastánci ochrany duševního vlastnictví a rozhodně nesouhlasí s tím, že vše patří všem a že autorská díla mohou být volně, kdykoliv a kýmkoliv bezplatně kopírována a šířena po internetu nebo jinými prostředky.

Irelevantní, bez vztahu k hlasování o ACTA. Nepřijetí smlouvy ACTA přece neznamená zrušení autorského zákona, ochrany obchodních značek, atd.

3. Současně je ovšem nezbytné vyloučit sebemenší možnost průlomu do soukromí uživatelů digitálních technologií. V této oblasti stále přetrvává řada nejasností. Europoslanci ODS proto nemohou smlouvu ACTA ani jednoznačně podpořit.

Soukromí a svobod. Na svobody nezapomínejte. Zde samozřejmě nemohu než souhlasit. Proč ale tedy ODS nehlasovala proti, má-li jednat v zájmu občanů ČR?

4. Jednání o tak závažné smlouvě by nemělo probíhat v hysterické a přepolitizované atmosféře, kterou vytvořily nejrůznější pirátské spolky.

Jednání o tak závažné smlouvě mělo být především od začátku veřejné! Je neodpustitelné připravovat závažnou legislativu za zavřenými dveřmi bez účasti veřejnosti. Tento fakt, a také obsah smlouvy ACTA, který naštěstí pronikl na veřejnost před jejím schvalováním, byly příčinou oné atmosféry. Ano, byli to piráti, ale také řada dalších organizací a politických stran, kteří se snažili utajené jednání o ACTA odtajnit a poukázat na problémy, zatímco ODS poslušně mlčela, aby se voliči, kteří jí svým hlasem propůjčili mandát, o ničem nedozvěděli. Je ostudné všechny tyto organizace, které na rozdíl od ODS jednaly v zájmu občanů ČR, házet do jednoho pytle a říkat jim „pirátské spolky“.

Občanští demokraté odmítají obhajovat spolu se zelenými a komunisty právo na krádež duševního vlastnictví, kterému měla dohoda ACTA zamezit.

Dovolte mi ocitovat začátek prohlášení ODS: „Smlouva uspokojivě neřeší ani ochranu soukromí jednotlivce, ani ochranu duševního vlastnictví.“ – jak tedy měla ACTA „krádeži duševního vlastnictví“ zamezit, když ho uspokojivě neřešila? A odkdy znamená hlasování o nepřijetí smlouvy, která „ochranu duševního vlastnictví uspokojivě neřeší“, „obhajobu práva na krádež duševního vlastnictví“? Možná jen nejsem dostatečně vzdělaný, ale tuto logiku prostě nechápu.

Závěr, aneb manažerské shrnutí

Takže si to shrňme. ODS měla více než dostatek důvodů pro odmítnutí ACTA – tyto důvody sama připouští a v prohlášení je uvádí. ODS říká, že chce ochranu „duševního vlastnictví“. Dobře. Nicméně sama říká, že ACTA tuto ochranu uspokojivě neřeší. Dokonce říká, že je třeba chránit soukromí uživatelů Internetu, kde v kontextu ACTA panuje „řada nejasností“. Proč ji tedy striktně neodmítnou?

Ano, nechtějí hájit právo na „krádež duševního vlastnictví“. I kdyby mi ale vysvětlili, co to taková krádež duševního vlastnictví vlastně je, pořád nepochopím, jak by toto právo hájili odmítnutím ACTA, k čemuž měli sami nejeden důvod.

Můj názor

Má teorie je jasná. Přijmout ACTA znamená plivnout do tváře voličů, odmítnout ACTA znamená plivnout do tváře zábavnímu průmyslu, který ACTA prosazuje a který se snaží získat politické spojence na podporu svých zájmů (lobbování). Bohužel, prosazování obchodních zájmů těchto megakorporací znamená pro občany omezení práv, svobod i soukromí. Viz ACTA a řada dalších podobných pokusů, z nichž některé jsou úspěšné, viz zákon HADOPI ve Francii, který umožňuje zábavnímu průmyslu trestat řadové občany bez soudu, bez dokazování a bez možnosti se hájit.

Naštěstí máme politické strany, které nejsou bezpáteřní a nebojí se postavit na jednu stranu. Nebojí se informovat občany o připravovaném novém Mnichovu, zatímco ODS poslušně mlčí, protože si to nechce s nikým rozházet.

Tak tak, hlavně si to s nikým nerozházet a nepostavit se v kontroverzní kauze na žádnou stranu. A když se to někomu nelíbí, vydá se prohlášení, kde plivne na ty, kteří se nebáli vystoupit v zájmu občanů proti ACTA. Tohle je ale hodně ubohé.

Nebezpečí plastových láhví a obalů

Kupujeme si potraviny v plastových obalech, transportujeme hotová jídla v plastových krabičkách, pijeme vodu balenou v plastových láhvích, ačkoliv máme vodu z kohoutku. Z některých z těchto plastů se do jídla a pití uvolňují chemikálie, které poškozují náš organismus, narušují náš hormonální systém, snižují naši plodnost a zvyšují riziko výskytu rakoviny. Které plasty jsou rizikové, jak je poznat a jak se jich vyvarovat? Čtěte dál.

Celý příspěvek

Vymáhání licencí: policie, právníci nebo mafie?

Narazil jsem na článek popisující smutný případ otřesného zjišťování a řešení „nelegálního“ užívání softwaru, kde byl alarmující jak postup policie, tak samotných právníků najatých Microsoftem. Bohužel se jedná o informaci z druhé ruky a konkrétní důkazy o jednání zainteresovaných stran nebyly zveřejněny. Přesto si myslím, že se jedná o zajímavé a poučné čtení, nejenom pro majitele firem. Doporučuji projít jak článek, tak diskusi.

Co vy na to? Myslíte si, že takový postup policie je normální a v souladu se zákonem? Kolik si myslíte, že mohlo proběhnout podobných kauz, kdy jednatelé firem raději zaplatí a drží ústa, než aby bojovali a dotáhli to až k soudu? Co se mne týče, je to další důvod preferovat výhradní používání svobodného softwaru.

Ještě upozorním, že na článek bylo odkázáno také z blogu na ABCLinuxu, kde se také strhla poměrně zajímavá diskuse.

Prodloužená záruka u mimozemšťana: ano nebo ne?

Jistý nechvalně známý převážně elektronický obchod s počítači a elektronikou nabízí extra záruku nad povinných 24 měsíců. Jejich e-shop ji automaticky nabízí, dokonce dvakrát, aby ji využilo co nejvíce lidí. Vyplatí se však něco takového?

1) Působnost záruky

Klasická 24-měsíční záruka platí obecně na jakékoliv vady výrobku s výjimkou vad způsobených běžným opotřebením. Mimozemská prodloužená záruka se vztahuje pouze na vadu materiálu nebo výroby.

2) Dobropis

Mimozemšťan může vadu řešit třemi způsoby. Buď opravou zdarma, výměnou za ekvivalentní nebo lepší výrobek, a nebo dobropisem. Tady je ovšem háček, protože částku, kterou vám vrátí dobropisem, seškrtají o jedno procento za každý započatý měsíc. Pojďme si to tedy spočítat v konkrétním případě:

  • cena zboží: 1775 Kč
  • cena záruky (+36 měsíců): zhruba 239Kč
  • maximální dobropis: 1349Kč (hned po skončení 24 měsíční záruky)
  • minimální dobropis: 710Kč (těsně před skončením 24+36 měsíců)

Pokud vám tedy vystaví dobropis, vrátí vám maximálně 76% ceny a minimálně 40%. Cena záruky se mi zdá, že vždy převyšuje 10% z ceny výrobku.

3) Podmínky

Rozšířenou záruku nelze uplatnit v případě, že jsou porušeny jakékoliv pečetě nebo nálepky (třeba se sériovým číslem). To sice na první pohled nevypadá jako problém, až na to, že u řady zboží se nálepky při běžném používání odlepují (pamatuji si na prezenter, kde se mi nálepka se sériovým číslem odlepila po několika dnech od zakoupení).

O mimozemšťanovi jsem navíc v této souvislosti zaznamenal příběhy zákazníků o tom, jak u každé reklamace vyvíjí maximální snahu najít jakýkoliv důvod, proč jí nevyhovět nebo si napočítat srážku.

Jinak samozřejmě platí obvyklé věci jako neuplatnitelnost záruky v případě neodborného zásahu, používání v prostředím odlišném od vhodného, atd.

Verdikt

V případě prodloužené záruky se v zásadě nemusí jednat o špatný nápad, ale je třeba si uvědomit, na co se záruka vztahuje, jaká je šance, že se výrobní vada nebo vada materiálu projeví, a také kolik z toho člověk ve finále dostane. Zvažte sami.

Pantent proti nekupování studijní literatury

Pokud jste někdy studovali, asi jste se rozhodovali, jak si opatřit povinnou nebo nutnou literaturu. Pomlčíme-li o možnosti koupit si knihu za plnou, často absurdně vysokou, cenu, obvykle přichází v úvahu následující možnosti:

  • koupit si knihu z druhé ruky
  • půjčit si knihu v knihovně nebo jinde
  • stáhnout si knihu bez placení z nelegálních zdrojů
  • neopatřit si knihu vůbec a naučit se z jiných materiálů

Tomu (všemu) je nyní konec. Profesor ekonomie Joseph Henry Vogel si patentoval postup, jakým lze nejenom zabránit neautorizovanému kopírování, ale také vybírat extra poplatky za půjčování nebo kupování knih z druhé ruky. Spočívá v tom, že každá kopie knihy bude mít unikátní kód, který bude třeba k registraci na diskusním fóru předmětu, kde je povinná účast.

Je jasné, že cokoliv jiného než zaplacení plné ceny za knihu neumožní získání platného kódu, což se negativně projeví na prospěchu studenta. Znalosti a schopnosti studenta tedy již nebudou hlavním a jediným bodem jeho hodnocení. Nyní bude student hodnocen podle toho, zda zaplatil za povinnou literaturu nebo ne.

Samozřejmě, že schéma pana Vogela s půjčováním nebo získáním z druhé ruky počítá. Student bude mít možnost si nový kód ke knize zakoupit za sníženou cenu (a to se vyplatí!). Kniha se prodá jednou, ale platit se za ní bude mnohokrát, což se nakladatelstvím i autorům bude jistě moc líbit.

Osobně nechápu, proč se obtěžovat s tak komplikovaným schématem. Když mi jde o to vymačkat ze studentů maximum peněz, mohu zavést zápisné na daný kurz. Pak už je jedno, jestli student platil za literaturu nebo ne. Ale ano, vlastně to chápu. Zavést zápisné na kurz pravděpodobně neumožňuje u státních škol legislativa, tak se vytvoří schéma, jak se to obejde. Jak prosté, milý Watsone.

Já to po zralé úvaze raději ani nebudu komentovat. Chcete-li profesorovi poslat děkovný e-mail, podle jména je triviální ho najít. Můžete také vyjádřit své pocity v diskusi zde nebo v diskusi pod odkazovaným článkem.

Zdroj: Torrentfreak