Před nějakou dobou jsem napsal esej s názvem Proč nepoužívám Windows. Tato esej pak vyšla na LinuxEXPRESu, kde se poměrně dost diskutovalo. Na tuto esej reagoval Ondřej Trhoň na svém blogu, a jeho článek byl pak také uveřejněn na LinuxEXPRESu. Jelikož je moje reakce delší, rozhodl jsem se reagovat formou blogpostu.

Na úvod nemohu než opět zdůraznit, že smyslem mojí eseje nebylo vytvořit flamebait, ani se snažit lidi přimět k opuštění Windows nebo k přechodu na GNU/Linux. Smyslem této eseje byla prostá (i když trošku delší) odpověď na otázku „Proč já nepoužívám Windows“.

A nyní již k samotnému článku. Až na možná lehce provokativní titulek je článek Ondřeje Trhoně příkladem toho, jak by se mělo na Webu diskutovat, tedy rozumně, v klidu, s chladnou hlavou, neagresivně, neútočně, prostřednictvím argumentů. Kéž by tak reagovali všichni… Ale teď již k jednotlivým bodům.

Pominu-li skutečnost, že drtivá většina uživatelů Windows nemá přirozeně potřebu lézt do zdrojových kódů,

I když nemám potřebu lézt do zdrojových kódů, stále mohu těžit z „distribuovaných“ výhod, tj. z toho, že úpravy provádějí jiní, nebo z toho, že daný kód prochází nezávislým auditem veřejnosti.

… tak z následujícího odstavce vyplývá, že k použití Windows je tedy nezbytně nutné systém aktualizovat. To je pitomost.

Uváděl jsem důvod, proč si to myslím, a tím jsou objevené nezáplatované bezpečnostní zranitelnosti. Uživatel samozřejmě nemusí aktualizovat, ale pak má dobrý důvod se bát, jestli těch zranitelností, které byly mezi tím objeveny, nemůže někdo zneužít a způsobit mu nějakou škodu.

toto je nesporná výhoda – stáhnete si jednou za čas Service Pack a nic neřešíte. Na Linuxu je třeba taky aktualizovat a to dost často.

Ano, až na to, že na Windows se v době před vydáním a instalací service packu vystavujete riziku, pokud necháváte bezpečnostní záplaty plavat. Viz výše.

Zde zmiňované „nevýhody“ jsou pouze prostředky pro boj s pirátským softwarem – uživatele, který si systém legálně zakoupil a má legální programy nemusí vůbec zajímat.

Možná vás to překvapí, ale mne to jako legálního uživatele velice zajímalo. Býval jsem náruživým hráčem legálně pořízených počítačových her, a ochrany proti kopírování mi dost komplikovaly život. Stalo se i to, že jsem musel nějakou hru vrátit, protože ochrana si prostě usmyslela, že jsem nelegálním uživatelem, i když jsem měl originální disk v mechanice. Dnes je situace ještě mnohem horší, některé ochrany vyžadují permanentní připojení k Internetu (zdravím Ubisoft) a jiné podrobují počítače uživatelů inspekci, zda-li náhodou nepoužívají (nebo jen nemají nainstalovaný) jistý software, který se jim nelíbí, a pokud ho najdou, tak se nespustí. Bez diskuse, bez řeči, prostě odmítnou poslušnost, i legálnímu uživateli. Lépe řečeno – jenom legálnímu uživateli, protože nelegální uživatel tím obtěžován není.

Ale hry vem čert. Operační systém je klíčový software pro fungování počítače. Hra/aplikace nejde – pustím/nainstaluji jinou. Operační systém nejde – mám utrum, nemohu dělat nic. Z mého pohledu, jakákoliv závislost na svolení nebo činnosti jiného subjektu je potenciální problém – může nastat chyba (četl jsem o tom, jak některým uživatelům byly jejich legální instalace Windows označeny za nelegální, protože Microsoftí aktivátor měl zrovna poruchu), nebo mi firma suše oznámí, že produkt již nepodporují, takže mi ho neaktivují, a já ho tudíž nemohu používat, viz třeba komentář uživatele Marv zde:

Tady bych se chtěl ohradit. Asi pět mesíců zpět mi XP odmítli naběhnout kvůli jakesí hlášce o legalizaci s tím, že mám kontaktovat zákaznické centrum. Když jsem zavolal na podporu Mrkvošrotu dozvěděl jse se, že XP už nepodporují a reaktivace tudíž není možná. Prý si mám koupit Vistu nebo 7. [...]

Nemohu si pomoci, tahle závislost mi prostě vadí. Nehledě na to, že s tímto přístupem mám pocit, že mne, platícího zákazníka, považuje Microsoft za těžkého kriminálníka, kterého musí pečlivě hlídat a omezovat, protože jinak by šel přepadávat lodě.

Pokud se člověk začte do nějaké svobodné licence, velmi brzy zjistí, že na používání příslušného softwaru se žádná omezení nevztahují, právě naopak. Licence povolují nejen neomezené používání, ale i svobodu kopírovat, upravovat a šířit upravené verze. Některé svobodné licence dokonce uživateli jistá práva zaručují (v případě licence GNU GPL třeba právo k získání zdrojových kódů).

Zde uvedená omezení jsou jen logické kroky k posílení Windows na trhu (aby se nešířily upravené neautorizované verze a nepoškozovaly celou rodinu systémů). Není třeba si cokoliv zatajovat, Microsoft je firma vytvořená za účelem zisku, který si chce samozřejmě uchránit.

Já velmi dobře chápu důvody, proč Microsoft volí restriktivní licence. Ale restriktivní licence jsou (alespoň pro mne) nevýhodné ze dvou důvodů. Jednak mne omezují (očividně), a pak, chci-li si uchovat legální status, musím dávat pozor, číst licence a hlídat, jestli tímhle nebo tamtím něco náhodou neporuším. Kupříkladu, co když udělám image disku s instalací Windows jako zálohu? Není to už druhá kopie, na kterou dle zákona nemám nárok? Nebo co když mám hromadu USB zařízení, která k počítači připojuji? Musím pak pečlivě hlídat, jestli jejich počet je vždy menší než 20 (nebo kolik ta licence udává). Je USB hub či router/switch připojený ethernetovým kabelem zařízení, na které se vztahuje toto omezení, nebo ne? Nebo co když si beru svůj domácí notebook do práce a pracuji na něm? Nepotřebuji licenci ke komerčnímu užití? To aby si člověk najal právníka nebo rovnou celou právní kancelář, pokud proprietárního softwaru používá více…

Se svobodným softwarem je to jednoduché, vím, že užívání není omezeno, takže se tím nemusím zabývat, mám klid a vím, že používám svůj software legálně. Ano, vím, že většina lidí licence nečte a na nějaká porušení kašle. Bohužel však nejsem jedním z nich. A pevně věřím, že nejsem sám.

Stejná edice Windows jde používat jak na běžné uživatelské úrovni tak v „advanced user“ rovině s prácí s registry apod.

Podle mého lze v GNU/Linuxu zajít v rámci „advanced user“ roviny mnohem dále než na Windows (de facto to jde až na „kost“ – ke zdrojákům jádra nebo čehokoliv jiného). Windows je navíc tvořen primárně pro běžné uživatele, což vede k mnoha kompromisům, které OS tvořený primárně pro pokročilé uživatele nemusí provádět, a lépe se tak přizpůsobí jejich potřebám. Proto si myslím, že distribuce pro pokročilé dá svým uživatelům větší manévrovací prostor. Nehledě na modulárnost, flexibilitu a otevřenost GNU/Linuxu, které dávají uživateli ohromnou možnost systém upravovat svým potřebám.

Není třeba nějak obhajovat Microsoft, tyhle vlastnosti systém prostě má a nemá cenu se o tom bavit, zvlášť když s tím každý souhlasí.

S výjimkou mojí maličkosti. A můžeme se dohadovat o tom, do jaké míry s tím souhlasí ti, kteří licenci nečtou a jen ji slepě odkliknou, a de facto pak ani netuší, že jejich systém něco takového provádí. Ano, z hlediska práva s tím souhlasí, ale z hlediska vědomí nikoliv (i když je to samozřejmě jejich chyba).

A pokud už Microsoft shromažďuje nějaké informace, vždy je někde kolonka, kde se dá tahle „feature“ vypnout.

Někde. To je to správné slovo. Všechno se dá někde vypnout, ale chce to nejprve najít. Podle mne by měl jakýkoliv software postupovat přesně opačně – vyžádat si od uživatele explicitně povolení k provádění daných přenosů informací, nejlépe s podrobným přehledem toho, co se má odeslat, nebo ještě lépe, s možností precizně zvolit, co odeslat a co ne. Přístup „budeme uživatele špehovat do té doby, dokud to naše pečlivě schované vypínací tlačítko nenajde“ mi prostě nesedí. Nepřipadá mi to v pořádku. Navíc, má-li Microsoft kontrolu nad softwarem a aktualizacemi, jakou mám záruku, že při příští aktualizaci se nastavení nezmění nebo dokonce nepřibyde další „štěnice“?

Nicméně pokud bych měl i tady něco najít, problémů, kterých jsem musel s Windows řešit bylo nesrovnatelně méně, než je u Linuxu.

Ano, to je dost dobře možné. Jednak je tu starý známý problém třetích stran (Windows aplikace na Linuxu, podpora HW, u kterého výrobce nedodá specifikaci ani ovladač, atd.), a jednak je tu samozřejmě efekt „Windows znám, na problémy jsem si zvykl nebo jsem se jim naučil předcházet, zatímco GNU/Linux je pro mne nový, a navíc jiný než Windows“. Nelze vynechat ani scénář, kdy selže samotný GNU/Linux, viz regrese.

Za sebe musím nicméně říct jednu věc, kterou jsem na GNU/Linuxu ocenil. Když jsem porovnal řešení problémů na GNU/Linuxu a na Windows, došel jsem k závěru, že při řešení problémů na GNU/Linuxu jsem se skoro vždy něčemu novému přiučil a lépe pochopil, jak systém pracuje. Kdežto na Windows mi přijde, že řešení problémů mi obzory nerozšíří, a v řadě případů si ani nejsem vědom, čím přesně jsem to vlastně spravil, nebo kde přesně ten problém vlastně byl.

Klasický argument příznivců alternativních systémů, které těží ze svého minoritního postavení. Virů a škodlivého softwaru je nepopiratelně více pro Windows.

Ono to není jenom o minoritním postavení, přeci jen některé vlastnosti GNU/Linuxu (decentralizace, heterogenita, správce balíčků + repositáře s digitálně podepsanými balíčky, atd.) znesnadňují tvorbu/distribuci malwaru. Souhlasím s tím, že minoritní postavení tomu pomáhá. Ale není to to jediné.

Nicméně největší překážkou bezpečnosti je samotný uživatel…

Souhlas. Jádrem (nebo spíše Achillovou patou) bezpečnosti je vždy uživatel. Před některými hrozbami uživatele ani optimálně zabezpečený operační systém (a nezávisle na tom, který to je) neochrání.

Zabezpečení systému také není s programy od Microsoftu problém – Security Essentials a Defender jsou podle mého názoru velmi user-friendly aplikace.

Každý antivirový program bere systémové zdroje, tj. paměť a procesorový čas. Některý toho bere tolik, že některé starší počítače učiní naprosto nepoužitelnými (zdravím McAffee). V případě GNU/Linuxu takový nástroj aktuálně nepotřebuji, a asi ještě nějakou (dlouhou) dobu potřebovat nebudu. Totéž běžní uživatelé. Až bude hrozba malwaru pro GNU/Linux reálná, tak tato výhoda asi pomine, ale v tuto chvíli to výhoda je. A z podstaty věci bude GNU/Linux vždy o něco bezpečnější, minimálně o ty vlastnosti, které jsem jmenoval výše.

Placené distribuce určené pro komerční nasazení jsou také vydávány v jednotlivých skokových verzích (např. SuSe Enterprise) – Microsoft chce logicky vydělávat peníze.

Nelze ale pak toto chápat jako výhodu GNU/Linuxu? Windows je podřízen primárnímu cíli MS – maximalizovat zisk. Některé Linuxové distribuce jsou tomuto cíli též podřízeny, ale mnohé (spolu s GNU/Linuxem jako takovým) takové omezení nemají, tudíž mohou svým uživatelům nabízet vlastnosti, které by byly v přímé kontraindikaci s tímto cílem.

Mimochodem, rolling release model vývoje podle mého nevylučuje dosažení zisku – lze platit za přístup k aktualizacím. Něco takového navíc není pro MS úplně neznámé, viz software assurance.

Závěr

Ve své eseji jsem se pokusil shrnout důvody, proč já Windows nepoužívám, proč je to pro mne nepřijatelná volba. Nechci se v žádném případě pouštět do svatých válek o to, který operační systém je objektivně lepší. On totiž žádný není objektivně lepší. Máme různé lidi, různé firmy, různé potřeby a různé okolnosti. Při nasazení toho či onoho systému je vždy nutné přihlédnout k aktuální situaci, subjektivním potřebám, požadavkům a okolnostem, a podle toho se rozhodnout. Jak a proč jsem se rozhodl já, to bylo předmětem této eseje. Jak jste se rozhodli nebo jak se rozhodnete vy, to je čistě vaše věc, do toho vám mluvit nebudu.