(Nejen) média napomáhají terorismu

V souvislosti s teroristou z Osla se nemohu zbavit dojmu, že média dělají všechno proto, aby jeho a jemu podobné v jejich činech podpořili. Terorismus je vždy jen tak účinný, jak se médiím podaří jejich činy rozmáznout. A že mažou jak nikdo jiný.

Morbidní posedlost

Stačí se podívat, jak obrovský prostor dávají média nejenom teroristickému činu, ale také jeho motivu, kterým je očividně snaha přitáhnout na sebe pozornost a sdělit světu svoje pokřivené názory. A média všechno pěkně rozebírají, informují, znovu informují a pořád informují. Je to zkrátka na pořadu dne. Populární. Zvedne to sledovanost. Tato morbidní posledlost sériovými vrahy a jejich motivy a pohnutky je až k neuvěření.

Není divu, že terorista a jemu podobní jsou motivovaní k podobným činům – vědí, že pokud zabijí dostatečné množství lidí, budou jim média dělat hlásnou troubu. Sdělí veřejnosti nejenom jejich zvěrstva popsaná do nejmenších detailů, ale také všechny důvody, proč to udělali. Lidem se pak tyto důvody pěkně vštípí do paměti, neboť budou svázány se silným emocionálním prožitkem. Díky médiím je tak teroristická mise úspěšně splněna. Sledovanost, sledovanost, vše pro sledovanost. Co na tom, že to podobně smýšlející radikály povzbudí v jejich „svaté válce“ k dalším podobným činům?

Podhoubí

Když o tom tak přemýšlím, smrt, zabíjení, vraždy, znásilnění a teroristické útoky na nás čiší odevšad. Tam, kde realita nestačí, přijde fikce. Filmy a seriály, ve kterých se neustále řeší jedna tragédie vedle jiné, počítačové hry raději ani zmiňovat nebudu, ty jsou jasné, no a samozřejmě ani literatura není tomuto trendu ušetřena. Úroveň násilí a realističnost jeho zobrazení se stále zvyšuje. Schválně se někdy podívejte na filmy a seriály třeba z 80. let a porovnejte se současností. Srovnejte Wolfensteina s dnešními „peckami“.

Po tom všem se člověk podívá na zprávy, kde je do podrobna vylíčeno, kdo, kde a jak zemřel, byl zavražděn či znásilněn. Zobrazení záběrů z místa tragédie již nestačí, přidává se hraná či animovaná rekonstrukce, dramatická a smutná hudba, pláč a nářek obětí, vše je dokonale sestaveno, aby to co nejvíce hrálo na emoce. A zvedalo sledovanost. Pozitivní zprávy téměř neexistují, protože nehýbou se sledovaností tolik jako skandály a smrt. Díky globalizaci je možné zmínit nejenom místní tragédie, ale také ty zahraniční. Člověk má pak pocit, jako že se nic jiného než tragédie na světě neděje. Borec na konec nebo roztomilé zvířátko pachuť v ústech bohužel neodstraní.

S úrovní násilí a pokřiveným obrazem světa, tvořený médii, se pak každý musí srovnat sám. Jak asi na člověka s depresivními stavy působí všudypřítomné tragédie? Na pozadí toho určitě nalezneme ve společnosti mnoho neoptimálního. Většina z nás si na adresu toho zlého zanadává a tím to hasne. Některým to ale nestačí. Přemýšlí, co by s tím mohli udělat. Cítí zoufalství a bezmoc. Hromadí se v nich vztek. A jelikož na nás čiší násilí ze všech stran, není třeba dodávat, jaké řešení přijde takovému zoufalému člověku na mysl.

Závěr

Terorismus je jen tak účinný, kolik prostoru mu média věnují. Honba po sledovanosti zařídí teroristům v médiích dostatek prostoru, aby byli motivováni realizovat svoje hrůzné činy. Médiím za to ode mne patří velký dík (doufám, že na přítomnost ironie v tomto tvrzení nemusím zvlášť upozorňovat). A stejně tak politikům, kteří na pokřivené vnímání (ne)bezpečnosti státu reagují přehnaným utahováním opasků, likvidováním osobních svobod a invazí do lidského soukromí, a to vše za potlesku většiny veřejnosti, a také teroristů, kteří se opatřením rádi přizpůsobí a útoky spáchají stejně, jen jinak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Názory a komentáře a jeho autorem je Shadow. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.