Zákaz prodeje v neděli: prosím, ne

Jednoznačně odmítám zákaz nakupování v neděli a v tomto článku vysvětlím proč. Pracovní doba představuje dohodu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem. Pokud na tuto dohodu obě strany dobrovolně přistoupí, lze předpokládat, že s podmínkami souhlasí a jsou ochotni se jimi řídit. Každý zásah státu do vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem vytváří nerovnováhu, která se projeví na trhu práce, a to většinou negativně. Konkrétně, pokud se zruší nedělní prodej, pracovníci sice budou mít extra „výhodu“ nad rámec pracovní smlouvy (jelikož zákon je pracovní smlouvě nadřazen), avšak pokud v neděli obchody zavřou, budou celkem logicky potřebovat méně prodavačů na zajištění provozu, a někteří budou tedy muset být propuštěni. Omezení nabídky práce pak povede ke zvýšení nezaměstnanosti.

Zásah státu do vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem a jeho negativní dopad lze obhájit, je-li to opravdu nutné. Jaké jsou tedy argumenty pro tento zásah? Předem musím bohužel ze hry vyřadit veškerá náboženská dogmata, která v podpoře tohoto návrhu také zaznívají, jelikož tento zákaz podporují zejména křesťanské politické kruhy. Prvním argumentem, na který jsem natrefil, je nutnost odpočinku. S tím samozřejmě souhlasím, nicméně odpočinek je již v zákoníku práce obsažen, jelikož je stanoveno maximální týdenní pracovní zatížení, které činí 40 hodin týdně (v některých profesích je sníženo). Tudíž i ti, kteří pracují v neděli, mají čas odpočívat. Počítám-li 12 hodin spánku denně, po odečtení 40 hodin práce mi zbyde 44 hodin pro odpočinek. Zákoník práce dokonce obsahuje i ustanovení o odpočinku jako takovém a stanovuje, že týdně musí mít pracovník alespoň 35 nepřerušených hodin volna.

Druhým argumentem je „znevýhodněni v sociálních vztazích, rodinném životě a osobním rozvoji“. Osobní rozvoj zde opravdu nechápu. Mám-li 44 hodin odpočinku týdně, nezávisle na pracovní době se přece mohu rozvíjet. Nemusím se rozvíjet zrovna v neděli. Mohu se rozvíjet i v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek nebo třeba v sobotu. Znevýhodnění v sociálních vztazích beru, stejně jako v rodinném životě. Toto znevýhodnění se však týká obecně zaměstnanců s nestandardní pracovní dobou, nikoliv pouze těch, kteří pracují zrovna v neděli. Někteří slouží 24 hodinové směny nebo pracují v noci. A těch se toto znevýhodnění týká dle mého soudu mnohem, mnohem více. Tak či onak, stále mi tu zůstává předpoklad, že pokud dotyčný přistupuje na dané podmínky pracovní smlouvy dobrovolně, je to oboustranně výhodný obchod – pracovník se vzdá volné neděle, ale získá více peněz. Pokud nařídíme, že za více peněz pracovat nesmí, bude mít méně peněz, což mu v osobním rozvoji, sociálních vztazích a hmotném zabezpečení rodiny rozhodně nepomůže.

Setkal jsem se i s argumentem, který spočíval v nerovném postavení mezi hypermarkety a drobnými prodejci, kteří jsou nedělním prodejem znevýhodněni. Zde ovšem musím poukázat na to, že primárním problémem drobných prodejců jsou nízké úspory z rozsahu v porovnání s velkými prodejci – musí nakupovat méně, a tudíž ve výsledku dráže než velcí prodejci, kteří toho nakupují tolik, že si mohou dovolit držet ceny nízko. Zde se projevuje snaha lidí ušetřit, mnohdy za každou cenu, což vede k vytlačování drobných prodejců (a také kvalitního zboží) z trhu a jejich nahrazení hyperlevným, nekvalitním zbožím, a gigantickými obchodními řetězci. Tento problém se volnou nedělí rozhodně nevyřeší. V ČR je navíc drobné podnikání obecně problematické, což by se dalo řešit daňovými úlevami, snížením administrativní zátěže, zvýšení informovanosti o dostupnosti dotací EU a dalšími opatřeními směřovanými na podporu OSVČ a drobných podnikatelů. To se mi zdá mnohem rozumnější než navrhovaná volná neděle.

Posledním argumentem proti zákazu nedělního prodeje je nepravedlnost tohoto návrhu. Tento zákaz je nefér vůči všem, kteří jsou stejně postiženi (tj. musí pracovat v neděli), ale nejsou to prodejci ve vybraných obchodech, tudíž se na ně zákaz nevztahuje a oni pracovat musí. V neděli pracuje řada profesí – ostraha, policie, hasiči, lékaři, správci serverů, personál čerpacích stanic, apod. Pokud si pracovníci v supermarketech zaslouží neděli volna, proč si ji nezaslouží i všichni ostatní? S tím souvisí i náboženská dogmata, která při obhajobě tohoto návrhu zaznívají. Ta vyvracet nehodlám, avšak přijde mi, že se budou vztahovat na všechny pracovníky, nikoliv pouze na prodavače v supermarketech. Proč tedy křesťané upřednostňují pouze jednu skupinu obyvatel? Copak si před Bohem nejsou všichni rovni? Doufám, že křesťanští zastánci návrhu půjdou všem příkladem a nebudou rušit personál záchranné zdravotnické služby tísňovým voláním, když dostanou zrovna v neděli infarkt.

Přijde mi, že zákaz prodeje v neděli je nejenom nesprávným a neodůvodněným zásahem státu do pracovních vztahů, ale také naprosto zbytečným mrháním času, který by mohl být lépe využit k řešení mnohem podstatnějších záležitostí. V případě práce je jednou z těchto záležitostí stres, jehož hladina nebezpečně vzrůstá a působí pracovníkům problémy, a to mnohem závažnější než pracovníkem odsouhlasená pracovní doba zahrnující neděli.

Příspěvek byl publikován v rubrice Názory a komentáře a jeho autorem je Shadow. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.