„Výmluva na osobu blízkou“. To je termín, který byl v souvislosti se zavedením odpovědnosti za cokoliv, co spáchá vaše auto, a to bez ohledu na to, kdo ho řídil. Ve skutečnosti se ovšem nejedná o výmluvu, nýbrž o právo odepřít výpověď, pokud byste tím sobě nebo osobě blízké způsobili nebezpečí trestního stíhání. Je to jedno ze základních práv zaručovaných Listinou práv a svobod a tvoří důležitý prvek právního, nikoliv policejního, státu. V rámci přestupků existuje podobné ustanovení – i tam máte právo odepřít výpověď (i když už ho negarantuje Listina). Chápu snahu politiků něco dělat s úrovní řízení motorových vozidel v naší zemi. Ale neodpustím jim pošlapání základních právních zásad zaručující právo na spravedlivý proces.
Nedávno jsme tu měli pokus o zavedení cenzury (Internetu). Ten naštěstí neprošel. Dnes tu máme zákon, který nezavádí nic jiného než presumpci viny. A proč? Policie nakoupila radary s kamerami a chce masově a bezpracně vybírat pokuty za přestupky. Jenomže kamery nemají požadované rozlišení, aby se podařilo jednoznačně prokázat, kdo vozidlo řídil. Tudíž, lidé mohou využít svého práva nevypovídat, a neposkytnout tak důkaz proti sobě. Bez důkazu nelze usvědčit řidiče ze spáchání přestupku. Policisté tedy zjišťují, že to bezpracné vybírání pokut až tak bezpracné není, a tak, místo hledání rozumného řešení v rámci právního státu, jim Orwellští politici přispěchali na pomoc s presumpcí viny. Nyní bude automaticky každý majitel vozidla vinen, pokud neprokáže svoji nevinu.
Zásluhu na tomto zákoně však nemají pouze politici, ale také média, která ochotně přebírají jejich rétoriku. Ne, právo nevypovídat proti sobě či osobě blízké není výmluva. Je to jedno z klíčových práv, které nás dělí od totality a které pomáhá občanům zajišťovat spravedlivý soudní či přestupkový proces. Jistě, s bezpečnostní silničního provozu by se mělo něco dělat. Ale ne za cenu odklonu od demokracie, která se po dlouhém období totality nestačila ani ohřát, než její pilíře kvůli pohodlí politici opět začínají bourat. Osobně doufám, že Ústavní soud situaci zachrání a donutí Orwellovce přijít s něčím jiným, rozumnějším.
Zákaz sebeobviňování ve správním řízení o přestupku (jiném správním deliktu) je zaručeno nikoli jen ustanovením čl.40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, ale i ustanovením čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburgu opakovaně judikuje (per exemplum Ivan Lauko contra Slovenská republika), že obvinění z přestupku je trestním obviněním ve smyslu ustanovení čl.6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud v Brně opakovaně dovodil, že zásada nemo tenetur se ipsum accusare, která v sobě absorbuje také zásadu neobviňovat své bližní (neboť jejich újmu po právu vnímám jako újmu vlastní), platí i pro oblast tak zvaného správního trestání.
Nejvyšší správní soud v Brně pak opakovaně judikuje, že obviněným z přestupků přísluší obdobná práva, jaká mají obvinění z trestných činů, a že je na místě užívati analogiae iuris trestního práva hmotného i procesního tam, kde příslušná právní úprava v předpisech pro řízení před správními orgány chybí nebo je nedostatečná a současně tato analogie není k újmě obviněného.
Diskuse o odstranění institutu osoby blízké jsou stejně účelné, jako diskuse o obnovení presumpce viny, zavedení inkvisičního procesu nebo znovuobnovení užívání práva útrpného. To můžeme zrušit trestní řád a zákon o přestupcích a začít užívat Constitutio Criminalis Theresiana, nebo ještě lépe Josephina.
Pokud se někdy podaří nějakému chytrákovi prosadit odstranění zásady nemo tenetur se ipsum accusare tím, že zavede odpovědnost za náhodu (custodia), pak je pouze otázkou času, než příslušný zákon nebo jeho část zruší ústavní soud, a to třeba i až po intervenci ESLP. I u jiného správního deliktu se prokazuje zavinění.
Problém se mi vidí spíše v tom, co za moc si v tomto státě usurpuje policie, a v tom, že to nikdo neřeší. Policii přece nepřísluší o čemkoli rozhodovat, od toho jsou tu soudy, nezávislé na výkonné moci, složené z několika ústavních činitelů, kteří nejsou na výsledku řízení o přestupku nijak zainteresovaní. Navíc, logika policie je i tak zcestná, protože ten, kdo jim platí blokové pokuty nyní, jim je bude platit dál a kdo ne, tak pakliže prohraje, jeho pokuta a náhrada nákladů správního řízení je příjmem obce, která přestupek projednávala v prvé stolici, nikoli policie, potažmo min.vnitra. Navíc, projednat přestupek za jeden rok, když se lhůta staví pouze trestním řízením a řízením před soudem, a to prosím nezačíná běžet znovu, pouze se prodlužuje, je v praxi zhola nemožné.
Díky moc za obsáhlý komentář a za doplnění. Nemám, co bych dodal, souhlasím.