Všiml jsem si, že čím dál tím více se pro prosazování omezování svobod využívá argumentace ve stylu „nemáme jinou možnost“, popřípadě „tohle je jediná možnost“:

Zavádíme DRM, protože je to jediná možnost, jak službu poskytnout.

Omezujeme vaši svobodu (či soukromí), protože je to jediná možnost, jak zabránit terorismu.

A tak, místo toho, abychom usilovali o hledání jiných možností, slepě přijímáme argumentaci dotyčných subjektů, stejně jako příslušná omezení. A to bychom neměli.

Vždy existují jiné možnosti. Nemusí být jednoduché je najít a nemusí být zcela uspokojivé. Ale existují. Možná bychom se měli více snažit, abychom je našli, a nemuseli se vzdávat svých svobod či soukromí.

Když už nic jiného, pak bychom měli alespoň zbystřit vždy, když někdo podobnou formulaci použije, a zamyslet se nad tím, jestli je příslušný prostředek skutečně jedinou možností a jestli to není jenom výmluva.