Důvěryhodnost zpravodajství

Jak tak pátrám v paměti, nemohu si vzpomenout na jedinou reportáž v televizních novinách (na kterékoliv televizi), která by o něčem v IT informovala korektně. Naopak, živě vzpomínám na řadu reportáží, které byly, alespoň z mého pohledu (co by osoby, která do IT tak trochu vidí), příšerným paskvilem.

Třeba reportáž o muži s nezabezpečeným počítačem, do kterého pronikl útočník a získal přístupvé údaje k jeho bankovnímu účtu, ze kterého na jejich základě posléze vybral jistou částku. Reportáž vyzněla, jako by za tuto situaci mohla banka. To, aby si uživatel elektronické klíče a přístupové údaje chránil, to po něm přece nemůže nikdo chtít. Za zabezpečení počítačů koncových zákazníků je přece zodpovědná banka.

Vzpomínám si také na reportáž o problémech s freemailem na Seznamu (dokonce jsem tu o tom i psal), kde nezapomněli uvést srdceryvný příběh chudáka podnikatele, který ke svému podnikání nevyužil některého z placených poskytovatelů elektronické pošty (nač platit tisíc Kč ročně za českou doménu, hosting a e-mail?), nýbrž právě freemail Seznamu. Přirozeně, že by si e-maily alespoň vybíral a zálohoval, to ho ani nenapadlo. No a když se mu staré maily ze schránky ztratily, tak to chudák málem nerozdýchal. Asi by ho měl Seznam odškodnit, nelépe plně do výše částky, kterou dotyčný za freemail platil.

Podle další reportáže jisté televize nedělají radioamatéři pomalu nic jiného, než že mezi sebou přenášejí dětskou pornografii. Jistě, kdyby uvedli reportáž ve stylu „vysílačku lze použít k přenosu dat“, asi by neměli takovou sledovanost. A o tu přece jde až v první řadě.

Nedávno jsme tu také měli reportáž o pornu na městských webech (spam v diskusních fórech), ze které vyplynulo, že bez komerčních webových aplikací daný problém nelze řešit. Jistě, CAPTCHA pluginy neexistují a schopného admina netřeba. Jen se koupí nějaký výrobek v řádu desítek tisíc a jako mávnutím kouzelného proutku bude najednou vše v pořádku.

Kdybych přemýšlel déle, patrně bych zmínil další příklady, ale pro představu to stačí. Jak už jsem řekl, IT je oblast, do které trochu vidím. Patrně do ní vidím lépe než mnozí televizní reportéři, což mi dává možnost odhalit, jak fušerskou práci vlastně odvádějí. Jednak je to klasická orientace na skandál, aneb fakta, která se hodí do krámu, se smíchají s domněnkami, úvahami a názory údajných „expertů“, a následně se poskládají tak, aby byl výsledný dojem maximálně skandalizující, protože to přitáhne diváky více než objektivní, vyvážené zpravodajství. Fakta, která se „do krámu“ nehodí, se prostě zahodí, byť jsou třeba klíčová. Pokud to není skandalizace, je to lenost a související neschopnost ověřit si fakta, využívat odborníky ke konzultacím (a tím mám na mysli skutečné odborníky, ne podavače v supermarketch, kteří zrovna tenhle týden náhodou prodávají v oddělení s výpočetní technikou), apod.

Ostatně, chápu, že pro televizi bude určitě přínosnější reportér, který vyprodukuje za jednotku času pět skandalizujících reportáží (byť jsou zcela neobjektivní, odfláknuté a ještě k tomu tendenční, ne-li přímo lživé), nežli reportér, který za stejnou jednotku času vyprodukuje pouze jednu, byť skutečně kvalitní, objektivní reportáž. Tím hůř. Stejně tak do jisté míry chápu i reportéry, kteří jsou třeba pod tlakem, nebo se jim nechce podstoupit celé to martyrium s tvorbou objektivní, vyvážené reportáže. Ono to totiž není vůbec jednoduché. A navíc, reportér je také jenom člověk. Je jasné, že čím dříve stihne dotyčný sestavit příslušnou reportáž, tím dříve může relaxovat, jít domů či pracovat na další reportáži, a získat tak třeba více peněz.

To, co mne však děsí nejvíce, je následující úvaha. Pokud v tomto případě (oblast IT) vidím, jak fušerskou práci reportéři odvádějí a jak jsou tyto reportáže zcela mimo realitu, kolik dalších reportáží z jiných oblastí, do kterých nevidím a kde mi nezbývá než redaktorům věřit, je postiženo úplně stejnými symptomy jako mnou zmíněné reportáže týkající se IT? Jak vůbec mohu našemu televiznímu (a nejen tomu) zpravodajství věřit?

Jistě, ne všechny reportáže jsou takto deformované. Některé mohou skutečně být objektivní, nestranné a kvalitní. Ovšem jak je rozeznám od těch odfláknutých? Nemám čas ani prostředky, abych si každou zprávu ověřil. To bych nedělal nic jiného a patrně ani to ověřování zpráv bych nestíhal. A v tom je ta hrůza. Nám nezbývá než věřit, že zprávy, kterými nás média krmí, odpovídají skutečnosti. Jenomže jak tak pozoruji, realita zpravodajství je od tohoto teoretického optima značně vzdálená.

Zdroj (inspirace): Michal Smrž, Naštvěte se taky, ABC Linuxu

Příspěvek byl publikován v rubrice Názory a komentáře a jeho autorem je Shadow. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.