Začínám mít pocit, že termín „fanatik“ se v ústech některých degradoval na prachsprosté ad hominem, kterým dotyční označují ty, kteří zastávají odlišný názor. Já měl nicméně za to, že fanatismus je charakteristický na jedné straně slepým nadšením (tedy vášní bez rozumového podkladu) a na straně druhé – a to je důležité – nesnášenlivostí k odlišným názorům. Paradoxní je, že samotné ad hominem na adresu protistrany spolu s absencí argumentů lze charakterizovat jako onu nesnášenlivost vůči ostatním názorům (nebo nesnášenlivost obecně). Z toho mi vyplývá, že často se jistých znaků fanatismu dopouštějí právě ti, kteří tak označují druhé, dle odvěkého pravidla „podle sebe soudím tebe“.

Naopak ti, kteří jsou schopni předložit argumenty, a k ad hominem se nesnižují, fanatiky dle definice být nemohou – nevykazují nesnášenlivost vůči ostatním názorům a jejich vášeň není slepá, bez známek rozumu – naopak, pokud argumentují, jsou schopni svůj postoj podložit argumenty, ne pouze emocemi, což je od známek fanatismu očišťuje.