Desatero pro potenciální zájemce o GNU/Linux

Pročetl jsem flamewary na nejrůznějších diskusních fórech, e-mailových konferencích, blozích či dokonce článcích v periodikách, abych tak odhalil příčiny toho, proč se část zájemců o GNU/Linux od něj odklání a neváhá o něm nezasvědceně hovořit s jinými potenciálními uživateli o svých údajně trpkých zkušenostech, čímž je mnohdy účinně odradí. Nedávno tu byl článek reagující na podobné téma v jedné nejmenované diskusi a právě ten mne inspiroval k sepsání pravidel, která by měla pomoci začátečníkovi, aby se vyvaroval nešťastných konců.

  1. jsem-li plně spokojen se svým současným OS, chovám se dle pravidla „když to funguje, nevrtej se v tom“ a nezajímají mne jiné operační systémy
  2. zajímají-li mne jiné operační systémy, něco si o nich nejprve přečtu, jsem připraven jim věnovat nějaký ten čas, nevrhám se na nic bez rozmyslu; také je mi jasné, že jiné operační systémy nejsou Windows a že se od tohoto systému mohou významně lišit, mohou se ovládat jinak, nemusí být možné pod nimi spouštět programy pro Windows a nemusí být kompatibilní s veškerým HW, který mám v počítači
  3. rozhodnu-li se pro GNU/Linux (výborně!), zkusím nejprve live distribuci (Knoppix, Danix, Slax, ap.), kterou není třeba instalovat a díky které mohu vyzkoušet GNU/Linux bez rizika; mohu tak i snadno zjistit, který HW pod GNU/Linuxem funguje a který bude potřebovat nějaký zásah do systému, popřípadě nebude fungovat vůbec; získám také prostředek, kterým mohu provádět případné opravy, pokud se něco nepovede nebo něco zkazím
  4. rozhodnu-li se poté nainstalovat nějakou kasickou distribuci, pečlivě volím s ohledem na své požadavky a úroveň znalostí, neberu si příliš velké sousto, pokud nejsem ochoten tomu věnovat moře času a trpělivosti
  5. je mi jasné, že ačkoliv live distribuce někdy obsahují instalátor, bývá to ryze experimentální volba a tyto distribuce nejsou stavěné na běh z pevného disku; pokud tedy zvolím tuto cestu, připravím se na problémy; na ty se připravím i v případě, že hodlám instalovat GNU/Linux do virtuálního stroje (vmware, Microsoft Virtual PC, etc.)
  6. po výběru distribuce si přečtu její instalační příručku (dobré je mít její vytištěnou kopii k ruce) a eratta (poznámky k vydání), abych tak předešel případným komplikacím, chybám, škodám, etc.
  7. před instalací důkladně zálohuji svá data!
  8. instaluji pomalu a s rozmyslem, neklikám na „next“ bez pročtení, co mi instalátor píše, neváhám využít vestavěnou nápovědu či vytištěnou (viz bod 6) instalační příručku
  9. vyskytnou-li se případné problémy, pokusím se je řešit (mám jistotu zálohy z bodu 7) a neutíkám pryč; když už jsem si tuto cestu vybral, dám GNU/Linuxu alespoň férovou šanci
  10. když nedodržím některé z předchozích pravidel, nestěžuji si na diskusních fórech, jak je ten (GNU/)Linux špatný

Jsou to samozřejmě jen postřehy, ale, pravidlo číslo 11, když budete obsah tohoto článku brát na lehkou váhu, nechoďte si sem pak stěžovat:-). Happy hacking!