Shell tip: OGG/Vorbis a Jamendo

Doufám, že Jamendo tu nemusím příliš představovat. Řádově desítky tisíc alb pod různými více či méně svobodnými licencemi, převážně Creative Commons, které je možné bezplatně stáhnout a také používat. Oficiálně je na výběr mezi přímým (HTTP) stažením MP3 a stažením torrentů s MP3 a OGG/Vorbis. Kvalita u Vorbisu je vyšší, přesto o něj není příliš velký zájem, což patrně vede k tomu, že OGG/Vorbis není nabízen ke stažení a torrenty s ním nikdo neseeduje.

Po dlouhém hledání jsem konečně objevil způsob, jak se k Vorbisu dostat, a sice přes URL, které může obsloužit wget v skriptu (jediným parametrem je číslo alba):

#! /bin/bash
wget -c http://www.jamendo.com/get/album/id/album/archiverestricted/redirect/$1/?are=ogg3

Shell tip: Co mi to zase blokuje zvukovku?

Jelikož mám tendenci svou workstejšnu nerebootovat a mít hromadu spuštěných aplikací, občas se stane, že si chci něco přehrát, ale nemůžu, protože mi něco zablokovalo zvukovku. Který proces je ovšem v takovém případě viníkem, resp. jak to zjistit? K tomu existují dva nástroje, lsof a fuser:

sudo lsof /dev/snd/*

sudo fuser /dev/snd/*

Více informací viz:

Upgrady aneb adrenalinový sport správců serverů

Myslíte, že správce serverů nemá šanci zažít ve své práci nějaké to napětí a adrenalin? Ale ano, stačí se pustit do upgradu serverů na novější verze distribucí, pokud možno za chodu. Tak jsem se rozhodl upgradovat server, na kterém běží mimo jiné i tento web. Upgradoval jsem Debian z verze 5.0 na verzi 6.0, jelikož včera vyšla (Debian Squeeze vyšel v únoru – omlouvám se za zpoždění publikace). Ano, správně, tohle by se dělat nemělo, mělo by se počkat, mělo by se to pěkně naplánovat, ještě lépe před upgradem otestovat na kopii serveru, ale rozhodl jsem se být odvážný. Ostatně, i když je to „produkční“ server, je to můj server, jehož nefunkčnost vadí pouze mně.

Continue reading

IPv6 privacy extensions

Skutečnost, že IPv4 adresy akutně docházejí, ponechám stranou. Linux podporuje IPv6 již dlouho, a podporuje i jedno z jeho rozšíření, rozšíření soukromí (privacy extensions). Bohužel většina distribucí jej ve výchozím stavu nezapíná, což má jisté následky na vaše soukromí vůči všem serverům, se kterými váš linuxový systém komunikuje přes IPv6.

Je to dáno tím, že v rámci autokonfigurace IPv6 se k prefixu sítě přidává i MAC adresa vaší síťové karty, a ta se tak stává součástí IPv6 adresy, pod kterou vystupujete. Sledováním této části IPv6 adres může jakýkoliv server, se kterým pravidelně komunikujete, sledovat, odkud odevšad k němu přistupujete. Systémy Windows mají privacy extensions ve výchozím stavu zapnuté, u linuxových distribucí je tomu zatím převážně naopak.

Pro konkrétní síťové rozhraní je možné privacy extensions povolit buď dočasně nebo permanentně. Dočasně to lze provést následujícím příkazem:

sysctl -w net.ip6.conf.interface.use_tempaddr=2

Místo slova interface zapište rozhraní, u kterého chcete privacy extensions nastavit (např. eth0. Chcete-li toto nastavení uložit permanentně, tzn. aby přežilo restart, zapište výše zmíněnou řádku do /etc/sysctl.conf, samozřejmě bez úvodního sysctl -w.

Je samozřejmě možné toto nastavit globálně pro všechna rozhraní. V takovém případě se nejprve ujistěte, že načtete ipv6 modul ještě před tímto nastavením (většinou je třeba tento modul explicitně zařadit pro zavedení při startu, ještě před aplikací nastavení ze sysctl.conf). Poté zapište do /etc/sysctl.conf následující dvě řádky:

net.ipv6.conf.all.use_tempaddr=2
net.ipv6.conf.default.use_tempaddr=2

V mém případě toto nastavení bohužel nefungovalo, i když by mělo. Nezbylo mi tedy než do /etc/sysctl.conf přidat specifikaci pro všechna síťová rozhraní, takto:

net.ipv6.conf.eth0.use_tempaddr=2
net.ipv6.conf.wlan0.use_tempaddr=2

Přátelé Open Source

Dnes jsem uzřel zprávičku o IBM, kterak hrozí patentovým sporem firmě, která vyvíjí open source software. Součástí patentového sporu jsou i dva patenty, které IBM přislíbilo open source vývojářům. V souvislosti s tím mne napadlo následující:

Open source nemá přátele. Pouze své tvůrce, uživatele, zneuživatele a nepřátele.

Pravdou je, že open source má kromě tvůrců a uživatelů své nepřátele – obvykle konkurenty z prostředí proprietárního softwaru. Jako zneuživatele bych viděl někoho, kdo začne na nějakém open source projektu rýžovat, aniž by cokoliv vrátil zpět původním lidem, z jejichž práce těží. Ale to je sporné – pokud dotyční daný software vydali pod jistými licenčními podmínkami, pak mohli s podobným scénářem počítat (dovoluje-li to licence), a tudíž se nejedná o zneužití.

Kdo je ale přítelem open source? Nejsem si jistý, kdo by tak mohl být označen (uživatel je uživatel, vývojář je vývojář…). Vím ale to, že přítelem open source rozhodně není entita, jejímž primárním cílem je dosažení zisku (tedy jakákoliv komerční společnost). Ta totiž bude stát za Open Source jen tak dlouho, dokud se jí to vyplatí, a jakmile se situace změní, bez jakýchkoliv rozpaků vytáhne nůž a vrazí mu ho do zad. Firmy podle mého nejsou a nemohou být přáteli Open Source. Zejména pak Ubersoft.