Vlastimil Ott doporučuje Fayn, já jsem ho málem na jeho doporučení využil taky, ale nakonec jsem si našel jiného poskytovatele, co netrvá na rodném čísle (být paranoidní mám v popisu práce). Mrzí mne snad jen, že mě to napadlo až teď. Jako ajťák bych se měl asi hodně stydět.

Mimochodem, netuší někdo z vás, jak nějak jednoduše postavit SIP proxy? Chci-li komunikovat přes SIP z NATu na NAT, nezbyde mi než používat nějakou proxy. Když už mám vlastní server, raději bych využíval ten než nějakou veřejnou proxy (typu ekiga.net).

Abych jen neopisoval, tedy alespoň ne jen z jednoho zdroje, mám pro vás ještě jeden drobný tip, pokud někdy budete chtít dělat kontrolní součty adresářového stromu. Pak asi záhy zjistíte, že ani v jednadvacátém století nemají nástroje typu sha1sum přepínač -r pro rekurzivní prohledávání adresářového stromu. Musíte si tedy pomoci jinak, tedy třeba takto:

find /some/path -type f -print0 | xargs -0 sha1sum

Autorem tohoto CommandLineFu je James Nylen.

StoryBundle je podobný počin, ale nejedná se o balíček her, nýbrž o balíček e-knih. Absence DRM je samozřejmostí a knihy jsou dostupné ve formátech EPUB a MOBI. Vystačíte si s libovolnou čtečkou, včetně té od oné nechvalně známé firmy, která pálí… totiž maže lidem z čteček knihy. Ale to je úplně jiný problém pro úplně jiný příspěvek.

Zpět tedy ke StoryBundle. V tuto chvíli (a ještě následujících 18 dní a 13 hodin) probíhá jejich první akce vůbec, zahrnuje cca 7 titulů, kde 5 z nich můžete získat od 1 USD, přičemž k získání všech 7 musíte zaplatit 7 USD (v současném kurzu asi 150Kč). Knihy jsou (jak správně očekáváte) v anglickém jazyce a co se žánrů týče, jedná se převážně sci-fi/fantasy.

1. Smlouva uspokojivě neřeší ani ochranu soukromí jednotlivce, ani ochranu duševního vlastnictví.

V tom případě by neměla být přijata. Proč tedy ODS nehlasovala proti přijetí?

Duševní vlastnictví je přitom nedílnou součástí vlastnictví osobního a jeho ochrana musí být zajištěna jak ve skutečném, tak v digitálním světě.

Duševní vlastnictví je nejasný, matoucí a značně zavádějící pojem. Osobní vlastnictví a duševní vlastnictví jsou dva podstatně odlišné koncepty. Považte – zatímco osobní vlastnictví řeší kontrolu vlastníka nad jeho fyzickými statky, duševní vlastnictví vám diktuje, co se svými věcmi na svém pozemku smíte nebo nesmíte dělat (ne ne, nesmíte si na zahradě postavit budku tvaru krychle, protože ten tvar jsem si zaregistroval já). Vhodnější než hovořit o duševním vlastnictví je hovořit o autorském právu, obchodních značkách či patentech.

Pokud přesto přijmu tento zavádějící pojem v tom neurčitém a nejasném smyslu, ve kterém je zde použit, nelze než zdůraznit, že ochrana „duševního vlastnictví“ musí být vyvážená a vyrovnaná a nesmí se protivit společenskému zájmu na úkor obchodních zájmů několika megakorporací. Stejně tak nesmí nepatřičně zasáhnout do svobod a soukromí občanů (což ODS dokonce částečně uznává, viz bod 3).

2. Padělání představuje celosvětově závažný problém, který způsobuje průmyslu, podnikatelům i autorům uměleckých děl dalekosáhlé škody. Občanští demokraté jsou důslednými zastánci ochrany duševního vlastnictví a rozhodně nesouhlasí s tím, že vše patří všem a že autorská díla mohou být volně, kdykoliv a kýmkoliv bezplatně kopírována a šířena po internetu nebo jinými prostředky.

Irelevantní, bez vztahu k hlasování o ACTA. Nepřijetí smlouvy ACTA přece neznamená zrušení autorského zákona, ochrany obchodních značek, atd.

3. Současně je ovšem nezbytné vyloučit sebemenší možnost průlomu do soukromí uživatelů digitálních technologií. V této oblasti stále přetrvává řada nejasností. Europoslanci ODS proto nemohou smlouvu ACTA ani jednoznačně podpořit.

Soukromí a svobod. Na svobody nezapomínejte. Zde samozřejmě nemohu než souhlasit. Proč ale tedy ODS nehlasovala proti, má-li jednat v zájmu občanů ČR?

4. Jednání o tak závažné smlouvě by nemělo probíhat v hysterické a přepolitizované atmosféře, kterou vytvořily nejrůznější pirátské spolky.

Jednání o tak závažné smlouvě mělo být především od začátku veřejné! Je neodpustitelné připravovat závažnou legislativu za zavřenými dveřmi bez účasti veřejnosti. Tento fakt, a také obsah smlouvy ACTA, který naštěstí pronikl na veřejnost před jejím schvalováním, byly příčinou oné atmosféry. Ano, byli to piráti, ale také řada dalších organizací a politických stran, kteří se snažili utajené jednání o ACTA odtajnit a poukázat na problémy, zatímco ODS poslušně mlčela, aby se voliči, kteří jí svým hlasem propůjčili mandát, o ničem nedozvěděli. Je ostudné všechny tyto organizace, které na rozdíl od ODS jednaly v zájmu občanů ČR, házet do jednoho pytle a říkat jim „pirátské spolky“.

Občanští demokraté odmítají obhajovat spolu se zelenými a komunisty právo na krádež duševního vlastnictví, kterému měla dohoda ACTA zamezit.

Dovolte mi ocitovat začátek prohlášení ODS: „Smlouva uspokojivě neřeší ani ochranu soukromí jednotlivce, ani ochranu duševního vlastnictví.“ – jak tedy měla ACTA „krádeži duševního vlastnictví“ zamezit, když ho uspokojivě neřešila? A odkdy znamená hlasování o nepřijetí smlouvy, která „ochranu duševního vlastnictví uspokojivě neřeší“, „obhajobu práva na krádež duševního vlastnictví“? Možná jen nejsem dostatečně vzdělaný, ale tuto logiku prostě nechápu.

Závěr, aneb manažerské shrnutí

Takže si to shrňme. ODS měla více než dostatek důvodů pro odmítnutí ACTA – tyto důvody sama připouští a v prohlášení je uvádí. ODS říká, že chce ochranu „duševního vlastnictví“. Dobře. Nicméně sama říká, že ACTA tuto ochranu uspokojivě neřeší. Dokonce říká, že je třeba chránit soukromí uživatelů Internetu, kde v kontextu ACTA panuje „řada nejasností“. Proč ji tedy striktně neodmítnou?

Ano, nechtějí hájit právo na „krádež duševního vlastnictví“. I kdyby mi ale vysvětlili, co to taková krádež duševního vlastnictví vlastně je, pořád nepochopím, jak by toto právo hájili odmítnutím ACTA, k čemuž měli sami nejeden důvod.

Můj názor

Má teorie je jasná. Přijmout ACTA znamená plivnout do tváře voličů, odmítnout ACTA znamená plivnout do tváře zábavnímu průmyslu, který ACTA prosazuje a který se snaží získat politické spojence na podporu svých zájmů (lobbování). Bohužel, prosazování obchodních zájmů těchto megakorporací znamená pro občany omezení práv, svobod i soukromí. Viz ACTA a řada dalších podobných pokusů, z nichž některé jsou úspěšné, viz zákon HADOPI ve Francii, který umožňuje zábavnímu průmyslu trestat řadové občany bez soudu, bez dokazování a bez možnosti se hájit.

Naštěstí máme politické strany, které nejsou bezpáteřní a nebojí se postavit na jednu stranu. Nebojí se informovat občany o připravovaném novém Mnichovu, zatímco ODS poslušně mlčí, protože si to nechce s nikým rozházet.

Tak tak, hlavně si to s nikým nerozházet a nepostavit se v kontroverzní kauze na žádnou stranu. A když se to někomu nelíbí, vydá se prohlášení, kde plivne na ty, kteří se nebáli vystoupit v zájmu občanů proti ACTA. Tohle je ale hodně ubohé.

Bisfenol A

Poměrně velkou kauzou byl bisfenol A, organická sloučenina, která se používá při výrobě plastů (tj. plastových láhví, obalů, atd.) nebo u potravin balených v plechovkách. Tato látka má tendenci se v malých množstvích z láhví a obalů uvolňovat, a tak se dostávat do vašeho organismu. A co že vám tahle látka může provést? Čtěte:

Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že vystavení bisfenolu A během nitroděložního vývoje ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku, a také způsobuje úbytek spermií u mužů.

Vedou se polemiky, zda BPA způsobuje onemocnění srdce nebo cukrovku. Výzkum prováděný u mužských zaměstnanců továren vystavených vysokým koncentracím BPA ukázal, že měli čtyřikrát vyšší frekvenci problémů s erekcí a sedmkrát častěji problémy s ejakulací.

Výsledky studie prováděné v USA v letech 2003-2006 a publikované v listopadu 2010 nasvědčují tomu, že má bisfenol A (a podobně také triclosan) negativní účinky na fungování imunitního systému člověka.

Toto je převzato z české Wikipédie. Já nicméně doporučuji anglickou (viz odkazy v závěru článku), tam toho naleznete kvanta – ne že by ovšem výše uvedené nestačilo. Uvolněné množství v případě plastových láhví a obalů je samozřejmě malé, ale problém může nastat při dlouhodobém pravidelném užívání. Jedna studie zjistila, že pití z polykarbonátových lahví zvýšilo úroveň bisphenolu A o dvě třetiny:

In 2009, a study found that drinking from polycarbonate bottles increased urinary bisphenol A levels by two thirds, from 1.2 μg/g creatinine to 2 μg/g creatinine.

Další chemikálie

Naneštěstí je chemikálií, které se z různých typů plastových obalů uvolňují do jídla a pití, o něco více. Jedná se např. o DEHP, látka toxická pro reprodukci (narušuje vývoj pohlavních orgánů plodu mužského pohlaví), zřejmě také podporující obezitu a negativně ovlivňující činnost srdce, či styren, toxická a potenciálně rakovinotvorná látka, a další.

Co dělat?

Obecně si dávat pozor na plastové láhve a obaly. Hledejte číslo nebo identifikátor u (nebo uvnitř) symbolu recyklace, které udává typ použitého plastu. Je-li to sedmička a není-li tam uvedeno, že bisfenol A neobsahuje, raději to nechte v regálu – tahle ho nejspíše obsahuje i pouští. Šestku raději taky neberte (pouští styren). Nepříjemná je i trojka (PVC, které pouští chemikálie, které narušují činnost hormonální soustavy).

Pro nápoje se nejčastěji používá jednička (PET, PETE), která není úplně špatná, ale ani bezproblémová – je na jedno použití a neměla by se znovu naplňovat. Proč? Není-li totiž v perfektním stavu, vypouští DEHP (viz výše). Berte ji tedy jako láhev pro jedno použití a po použití ji zahoďte. Možná si také dávejte pozor na láhve, co byly vystaveny slunci nebo jsou pomačkané.

Za bezpečnější plastové obaly/láhve se považují čísla 2, 4 a 5 (HDPE, LDPE a PP). Samozřejmě nerezová ocel a prý také hliník by měly být bezproblémové. Osobně se kloním spíše k té nerezové oceli. Tam je to snad jistota. Možná si to na závěr ještě shrňme, co se typů obalů týče:

• #1 – PET, PETE – jen na jedno použití, vypouští DEHP (karcinogen)
• #2 – HDPE – mělo by být bezpečné
• #3 – PVC – raději ne, pouští hormony ovlivňující chemikálie
• #4 – LDPE – mělo by být bezpečné
• #5 – PP – mělo by být bezpečné
• #6 – PS – raději ne, pouští styren (karcinogen)
• #7 – ostatní plasty – NE! nejspíše obsahuje a pouští bisfenol A

Disclaimer

Jsem linuxový admin, nikoliv chemik, takže se určitě podívejte na zdroje (viz níže), ze kterých jsem vycházel, neboť zjištěné informace nejsem schopen odborně potvrdit nebo vyvrátit.

Zdroje a odkazy

• Are plastic water bottles a health hazard?
• Which plastic water bottles don’t leach chemicals?
• Česká Wikipédie: Bisfenol A
• Anglická Wikipédie: Bisphenol A
• Anglická wikipédie: Recycling codes

Co vy na to? Myslíte si, že takový postup policie je normální a v souladu se zákonem? Kolik si myslíte, že mohlo proběhnout podobných kauz, kdy jednatelé firem raději zaplatí a drží ústa, než aby bojovali a dotáhli to až k soudu? Co se mne týče, je to další důvod preferovat výhradní používání svobodného softwaru.

Ještě upozorním, že na článek bylo odkázáno také z blogu na ABCLinuxu, kde se také strhla poměrně zajímavá diskuse.

1) Působnost záruky

Klasická 24-měsíční záruka platí obecně na jakékoliv vady výrobku s výjimkou vad způsobených běžným opotřebením. Mimozemská prodloužená záruka se vztahuje pouze na vadu materiálu nebo výroby.

2) Dobropis

Mimozemšťan může vadu řešit třemi způsoby. Buď opravou zdarma, výměnou za ekvivalentní nebo lepší výrobek, a nebo dobropisem. Tady je ovšem háček, protože částku, kterou vám vrátí dobropisem, seškrtají o jedno procento za každý započatý měsíc. Pojďme si to tedy spočítat v konkrétním případě:

• cena zboží: 1775 Kč
• cena záruky (+36 měsíců): zhruba 239Kč
• maximální dobropis: 1349Kč (hned po skončení 24 měsíční záruky)
• minimální dobropis: 710Kč (těsně před skončením 24+36 měsíců)

Pokud vám tedy vystaví dobropis, vrátí vám maximálně 76% ceny a minimálně 40%. Cena záruky se mi zdá, že vždy převyšuje 10% z ceny výrobku.

3) Podmínky

Rozšířenou záruku nelze uplatnit v případě, že jsou porušeny jakékoliv pečetě nebo nálepky (třeba se sériovým číslem). To sice na první pohled nevypadá jako problém, až na to, že u řady zboží se nálepky při běžném používání odlepují (pamatuji si na prezenter, kde se mi nálepka se sériovým číslem odlepila po několika dnech od zakoupení).

O mimozemšťanovi jsem navíc v této souvislosti zaznamenal příběhy zákazníků o tom, jak u každé reklamace vyvíjí maximální snahu najít jakýkoliv důvod, proč jí nevyhovět nebo si napočítat srážku.

Jinak samozřejmě platí obvyklé věci jako neuplatnitelnost záruky v případě neodborného zásahu, používání v prostředím odlišném od vhodného, atd.

Verdikt

V případě prodloužené záruky se v zásadě nemusí jednat o špatný nápad, ale je třeba si uvědomit, na co se záruka vztahuje, jaká je šance, že se výrobní vada nebo vada materiálu projeví, a také kolik z toho člověk ve finále dostane. Zvažte sami.

• koupit si knihu z druhé ruky
• půjčit si knihu v knihovně nebo jinde
• stáhnout si knihu bez placení z nelegálních zdrojů
• neopatřit si knihu vůbec a naučit se z jiných materiálů

Tomu (všemu) je nyní konec. Profesor ekonomie Joseph Henry Vogel si patentoval postup, jakým lze nejenom zabránit neautorizovanému kopírování, ale také vybírat extra poplatky za půjčování nebo kupování knih z druhé ruky. Spočívá v tom, že každá kopie knihy bude mít unikátní kód, který bude třeba k registraci na diskusním fóru předmětu, kde je povinná účast.

Je jasné, že cokoliv jiného než zaplacení plné ceny za knihu neumožní získání platného kódu, což se negativně projeví na prospěchu studenta. Znalosti a schopnosti studenta tedy již nebudou hlavním a jediným bodem jeho hodnocení. Nyní bude student hodnocen podle toho, zda zaplatil za povinnou literaturu nebo ne.

Samozřejmě, že schéma pana Vogela s půjčováním nebo získáním z druhé ruky počítá. Student bude mít možnost si nový kód ke knize zakoupit za sníženou cenu (a to se vyplatí!). Kniha se prodá jednou, ale platit se za ní bude mnohokrát, což se nakladatelstvím i autorům bude jistě moc líbit.

Osobně nechápu, proč se obtěžovat s tak komplikovaným schématem. Když mi jde o to vymačkat ze studentů maximum peněz, mohu zavést zápisné na daný kurz. Pak už je jedno, jestli student platil za literaturu nebo ne. Ale ano, vlastně to chápu. Zavést zápisné na kurz pravděpodobně neumožňuje u státních škol legislativa, tak se vytvoří schéma, jak se to obejde. Jak prosté, milý Watsone.

Já to po zralé úvaze raději ani nebudu komentovat. Chcete-li profesorovi poslat děkovný e-mail, podle jména je triviální ho najít. Můžete také vyjádřit své pocity v diskusi zde nebo v diskusi pod odkazovaným článkem.

Zdroj: Torrentfreak

To by bylo samozřejmě pěkné, ale bohužel to neřeší problém řady vlád, které usilují (mnohdy na základě lobbyingu velkých firem) o cenzuru a kontrolu nad tím, co na Internetu děláte. Sarkozy například nedávno chtěl lidi posílat do vězení za to, že si zobrazí (a možná i přečtou) webovou stránku. Jak něco takového může vyplodit prezident demokratické země asi nikdy nepochopím.

Francie také třeba implementovala zákon, který umožňuje vlastníkům autorských práv odpojit kohokoliv od Internetu prostým zasláním upozornění jeho ISP. Proces obchází soudy, vlastníci autorských práv nemusejí nic dokazovat a i když je možné se odvolat, dá se tím prý dosáhnout pouze zmírnění trestu, ale nikoliv zrušení trestu.

Síťovou neutralitu je třeba aplikovat nejenom ve vztahu k ISP, ale také k vládám a politikům. A nejenom síťovou neutralitu.

ssh -D 8888 -Nf uzivatel@example.com

Parametr volby -D určuje místní port, kde bude sídlit SOCKS5 proxy. Tento port na localhostu je pak samozřejmě třeba nastavit v prohlížeči.

Vlastosti a výhody tohoto nástroje jsou:

1. komunikace je šifrována mezi vámi a SSH serverem, váš ISP tedy nebude mít šanci sledovat obsah vaší komunikace
2. SOCKS5 proxy umí tunelovat nejenom vlastní komunikaci, ale i DNS dotazy (doporučuji se ujistit Wiresharkem, ne všechen software to nutně umí), tudíž, pokud váš prohlížeč neprosakuje, váš ISP by neměl mít šanci zjistit s jakými weby komunikujete sledováním DNS provozu
3. komunikace samozřejmě není šifrována mezi SSH serverem a cílovým serverem, tudíž správce tohoto serveru a/nebo váš „serverový“ ISP uvidí jak komunikaci, tak DNS dotazy

Mezi důvody, proč tento nástroj použít, může patřit:

• jste někde připojeni přes nešifrovanou nebo neznámou WiFi
• nedůvěřujete svému ISP
• jste připojeni přes cenzurujícího ISP
• chcete obejít omezení přístupu na nějaký web (některé weby jsou dostupné např. pouze z USA nebo jiné země)
• chcete extra-bezpečně přistupovat k webu umístěném přímo na daném serveru s SSH
• atd.

Přirozeně, tento nástroj je možné použít i s jiným softwarem než nutně s prohlížečem, stačí podpora SOCKS5.