Prodloužená záruka u mimozemšťana: ano nebo ne?

Jistý nechvalně známý převážně elektronický obchod s počítači a elektronikou nabízí extra záruku nad povinných 24 měsíců. Jejich e-shop ji automaticky nabízí, dokonce dvakrát, aby ji využilo co nejvíce lidí. Vyplatí se však něco takového?

1) Působnost záruky

Klasická 24-měsíční záruka platí obecně na jakékoliv vady výrobku s výjimkou vad způsobených běžným opotřebením. Mimozemská prodloužená záruka se vztahuje pouze na vadu materiálu nebo výroby.

2) Dobropis

Mimozemšťan může vadu řešit třemi způsoby. Buď opravou zdarma, výměnou za ekvivalentní nebo lepší výrobek, a nebo dobropisem. Tady je ovšem háček, protože částku, kterou vám vrátí dobropisem, seškrtají o jedno procento za každý započatý měsíc. Pojďme si to tedy spočítat v konkrétním případě:

  • cena zboží: 1775 Kč
  • cena záruky (+36 měsíců): zhruba 239Kč
  • maximální dobropis: 1349Kč (hned po skončení 24 měsíční záruky)
  • minimální dobropis: 710Kč (těsně před skončením 24+36 měsíců)

Pokud vám tedy vystaví dobropis, vrátí vám maximálně 76% ceny a minimálně 40%. Cena záruky se mi zdá, že vždy převyšuje 10% z ceny výrobku.

3) Podmínky

Rozšířenou záruku nelze uplatnit v případě, že jsou porušeny jakékoliv pečetě nebo nálepky (třeba se sériovým číslem). To sice na první pohled nevypadá jako problém, až na to, že u řady zboží se nálepky při běžném používání odlepují (pamatuji si na prezenter, kde se mi nálepka se sériovým číslem odlepila po několika dnech od zakoupení).

O mimozemšťanovi jsem navíc v této souvislosti zaznamenal příběhy zákazníků o tom, jak u každé reklamace vyvíjí maximální snahu najít jakýkoliv důvod, proč jí nevyhovět nebo si napočítat srážku.

Jinak samozřejmě platí obvyklé věci jako neuplatnitelnost záruky v případě neodborného zásahu, používání v prostředím odlišném od vhodného, atd.

Verdikt

V případě prodloužené záruky se v zásadě nemusí jednat o špatný nápad, ale je třeba si uvědomit, na co se záruka vztahuje, jaká je šance, že se výrobní vada nebo vada materiálu projeví, a také kolik z toho člověk ve finále dostane. Zvažte sami.

Pantent proti nekupování studijní literatury

Pokud jste někdy studovali, asi jste se rozhodovali, jak si opatřit povinnou nebo nutnou literaturu. Pomlčíme-li o možnosti koupit si knihu za plnou, často absurdně vysokou, cenu, obvykle přichází v úvahu následující možnosti:

  • koupit si knihu z druhé ruky
  • půjčit si knihu v knihovně nebo jinde
  • stáhnout si knihu bez placení z nelegálních zdrojů
  • neopatřit si knihu vůbec a naučit se z jiných materiálů

Tomu (všemu) je nyní konec. Profesor ekonomie Joseph Henry Vogel si patentoval postup, jakým lze nejenom zabránit neautorizovanému kopírování, ale také vybírat extra poplatky za půjčování nebo kupování knih z druhé ruky. Spočívá v tom, že každá kopie knihy bude mít unikátní kód, který bude třeba k registraci na diskusním fóru předmětu, kde je povinná účast.

Je jasné, že cokoliv jiného než zaplacení plné ceny za knihu neumožní získání platného kódu, což se negativně projeví na prospěchu studenta. Znalosti a schopnosti studenta tedy již nebudou hlavním a jediným bodem jeho hodnocení. Nyní bude student hodnocen podle toho, zda zaplatil za povinnou literaturu nebo ne.

Samozřejmě, že schéma pana Vogela s půjčováním nebo získáním z druhé ruky počítá. Student bude mít možnost si nový kód ke knize zakoupit za sníženou cenu (a to se vyplatí!). Kniha se prodá jednou, ale platit se za ní bude mnohokrát, což se nakladatelstvím i autorům bude jistě moc líbit.

Osobně nechápu, proč se obtěžovat s tak komplikovaným schématem. Když mi jde o to vymačkat ze studentů maximum peněz, mohu zavést zápisné na daný kurz. Pak už je jedno, jestli student platil za literaturu nebo ne. Ale ano, vlastně to chápu. Zavést zápisné na kurz pravděpodobně neumožňuje u státních škol legislativa, tak se vytvoří schéma, jak se to obejde. Jak prosté, milý Watsone.

Já to po zralé úvaze raději ani nebudu komentovat. Chcete-li profesorovi poslat děkovný e-mail, podle jména je triviální ho najít. Můžete také vyjádřit své pocity v diskusi zde nebo v diskusi pod odkazovaným článkem.

Zdroj: Torrentfreak

Síťová neutralita: nutná, nikoliv postačující podmínka

Narazil jsem na zprávu o snaze prosadit síťovou neutralitu na poli EU. ISP by si nemohli dovolit zasahovat do vaší komunikace (např. omezováním rychlosti určitých portů nebo typů připojení, atd.) a současně tvrdit, že vám poskytují připojení k Internetu. Současně by také měli poskytovat informace o tom, jak upravují váš provoz, co zaznamenávají, atd.

To by bylo samozřejmě pěkné, ale bohužel to neřeší problém řady vlád, které usilují (mnohdy na základě lobbyingu velkých firem) o cenzuru a kontrolu nad tím, co na Internetu děláte. Sarkozy například nedávno chtěl lidi posílat do vězení za to, že si zobrazí (a možná i přečtou) webovou stránku. Jak něco takového může vyplodit prezident demokratické země asi nikdy nepochopím.

Francie také třeba implementovala zákon, který umožňuje vlastníkům autorských práv odpojit kohokoliv od Internetu prostým zasláním upozornění jeho ISP. Proces obchází soudy, vlastníci autorských práv nemusejí nic dokazovat a i když je možné se odvolat, dá se tím prý dosáhnout pouze zmírnění trestu, ale nikoliv zrušení trestu.

Síťovou neutralitu je třeba aplikovat nejenom ve vztahu k ISP, ale také k vládám a politikům. A nejenom síťovou neutralitu.

Prohlížení webu přes SSH SOCK5 proxy

OpenSSH toho umí poměrně hodně a není proto divu, že se o něm píší i celé knihy. Jednou jeho zajímavou vlastností je možnost vytvořit SOCKS5 proxy, která bude veškerou komunikaci směrovat přes SSH. Máte-li tedy SSH účet na nějakém serveru, kde to administrátor nezakázal, můžete surfovat „přes“ něj. Příkaz pro vytvoření SOCKS5 proxy vypadá takto:

ssh -D 8888 -Nf uzivatel@example.com

Parametr volby -D určuje místní port, kde bude sídlit SOCKS5 proxy. Tento port na localhostu je pak samozřejmě třeba nastavit v prohlížeči.

Vlastosti a výhody tohoto nástroje jsou:

  1. komunikace je šifrována mezi vámi a SSH serverem, váš ISP tedy nebude mít šanci sledovat obsah vaší komunikace
  2. SOCKS5 proxy umí tunelovat nejenom vlastní komunikaci, ale i DNS dotazy (doporučuji se ujistit Wiresharkem, ne všechen software to nutně umí), tudíž, pokud váš prohlížeč neprosakuje, váš ISP by neměl mít šanci zjistit s jakými weby komunikujete sledováním DNS provozu
  3. komunikace samozřejmě není šifrována mezi SSH serverem a cílovým serverem, tudíž správce tohoto serveru a/nebo váš „serverový“ ISP uvidí jak komunikaci, tak DNS dotazy

Mezi důvody, proč tento nástroj použít, může patřit:

  • jste někde připojeni přes nešifrovanou nebo neznámou WiFi
  • nedůvěřujete svému ISP
  • jste připojeni přes cenzurujícího ISP
  • chcete obejít omezení přístupu na nějaký web (některé weby jsou dostupné např. pouze z USA nebo jiné země)
  • chcete extra-bezpečně přistupovat k webu umístěném přímo na daném serveru s SSH
  • atd.

Přirozeně, tento nástroj je možné použít i s jiným softwarem než nutně s prohlížečem, stačí podpora SOCKS5.

Cenzura Internetu v ČR (dodatek)

Asi je jasné, že minulý zápisek o zákonu, který zavádí cenzuru Internetu, odpojování od Internetu a kdo ví, co ještě, je ve skutečnosti pouze aprílový žertík. Doufám, že z textu to bylo alespoň poznat, a že nikdo, kdo si to přečetl celé, nezačal panikařit.

Toto téma však nebylo zvoleno náhodně – cenzura Internetu sice zavedena nebyla, ale jen zatím. V ČR jsme již měli dva pokusy o její zavedení, a to ve snaze pomoci místním poskytovatelům hazardu od jejich zahraniční konkurence.

Také tu máme ACTA, která možná přes všechny své odpůrce projde, měli jsme tu zákony SOPA a PIPA, sice americké, ale začíná být nad slunce jasné, že začala válka o svobodný Internet, a to jak v USA, tak v EU a v ČR. Na jedné straně stojí ti, kteří by lidem rádi tuto svobodu vzali, ve jménu komerčních či jiných zájmů, a na straně druhé stojí všichni ti, kteří ve svobodném Internetu vidí jedinou cestu k opravdu demokratické společnosti.

Té druhé skupině nezbývá než pečlivě hlídat, bdít a protestovat proti každému pokusu nastolit cenzuru. Protože jakmile tu jedou cenzura bude, ať již díky sebelépe vypadající zámince, bude nepoměrně jednodušší její působnost rozšířit. Schvalovali jste cenzuru Internetu kvůli dětské pornografii nebo terosimu? Užijte si nově i blokování webů sloužících pro filesharing, webů, o kterých někdo prohlásí, že porušují něčí autorská práva, nebo dokonce protivládních stránek. Nebo možná i tohoto webu či toho vašeho. Věčná bdělost, to je cena za svobodu.

Také se chystá inovovaný zákon o data retention, který před časem zrušil Ústavní soud. Pokud jste si mysleli, že vás ISP, mobilní operátoři a provozovatelé všemožných služeb přestali špehovat a pečlivě zaznamenávat, co jste kdy prováděli, na jaké weby jste se dívali, komu jste posílali e-maily nebo s kým jste se někde sešli, jste patrně na omylu, a pokud nejste, brzy budete. Povinné uchovávání dat bude opět zřízeno a možná (vy|zne)užíváno podobně jako doposud.

Cenzura Internetu v ČR dostává narychlo zelenou

Vládě se včera podařilo protlačit tzv. „zákon o dohledu nad Internetem“ třetím čtením, a zákon tedy nyní míří do senátu, kde se očkává, že bez problémů projde.

Tento zákon, kterého si lidé výrazněji všimli až teprve teď, byl vypracován s pomocí jak ministerstev vnitra a kultury, tak, což je naprosto alarmující, zástupců nahrávacích společností a dokonce i nám nechvalně známé BSA. Tento zákon zavádí nejenom cenzuru Internetu, ale také staví veškeré pokusy o její obcházení do ilegality, a dokonce zavádí určitou obdobu HADOPI. Abyste nemuseli číst celý zákon, uvádím jeho shrnutí:

  • ministerstvo vnitra zřídí oficiální blacklist, který budou muset všichni ISP integrovat do své infrastruktury (pokud tak neučiní, vystavují se pokutě až 5 mil. Kč)
  • blacklist bude přijímat data z několika externích zdrojů, kromě nechvalně známé IWF to bude také databáze webů porušujících duševní vlastnictví, kterou vytvoří ministerstvo kultury ve spolupráci se zástupci autorských svazů, nahrávacích společností, společností BSA, atd.
  • blacklist bude samozřejmě neveřejný; v zákoně není specifikováno, co se bude cenzurovat, kdo na to bude dohlížet nebo kdo bude zodpovídat za to, že tam neskončí zcela nezávadný web
  • obcházení blacklistu bude klasifikováno jako trestný čin se sazbou 2-5 let; ISP budou povinni dohlížet na své zákazníky a ujišťovat se všemi dostupnými prostředky, že blacklist neobcházejí; pokud zjistí nebo se budou domnívat, že někdo blacklist obchází, musí o tom informovat policii ČR
  • bude zakázáno vyrábět, používat a šířit nástroje určené k obcházení cenzury
  • uživatelé, na které přijde oznámení od vlastníků práv, že porušují jejich autorská práva, budou čelit nejprve upozornění, pak varování a nakonec odpojení – ISP budou mít k dispozici sdílenou databázi odpojenců a nebudou smět takové lidi připojit nejméně po dobu 1 roku od umístění na seznam
  • proti tomu neexistuje žádný opravný prostředek, tedy odvolání, žádost o přezkoumání, apod.
  • náhubkový zákon, resp. jeho obdoba, nyní začne platit i pro bloggery, resp. pro kohokoliv, kdo publikuje na Internetu nějaký obsah; bude nově zakázáno jakékoliv tzv. „nepodložené očerňování“ a také obscénní nebo vulgární příspěvky; ti, kdo toto nařízení poruší, se vystavují pokutě až 50.000 Kč za diskusní příspěvek a až 500.000 Kč za článek nebo blogpost
  • policie získá právo prohledat jakýkoliv počítač (laptop, mobilní telefon, MP3 přehrávač, čtečku e-knih, apod.), který má občan při sobě, a to bez jakéhokoliv podezření

Zákon č. 1337/2012 sb. by měl, pokud projde, nabýt účinnosti 1. 4. 2013. Text zákona si můžete stáhnout zde. Jak je patrné, je to opravdu těžký kalibr. Za sebe mohu říci jen to, že se mé nejhorší obavy naplnily a jako občan této země se již necítím být v demokracii, ale v totalitním státě, který se za demokratický pouze vydává. Toto je prostě hnus.

Platíš hotově? Jsi terorista!

Nedávno jsem si přečetl jeden starší článek o situaci v USA a nestačil jsem se divit. No dobře, zase tak moc jsem se nedivil, protože co se terorismu a vlivu na USA týče, jsem spíše skeptik a pesimista. Je to prostě o tom, jak jsou lidé (a hlavně vláda a policie) z teroristů paranoidní. Nejsou schopni přijít s něčím, co teroristu spolehlivě odhalí (asi proto, že nic takového patrně není), tak za podezřelé z terorismu považuje všechny, kteří se nechovají jako průměrný občan.

Platíte hotově? Jste podezřelí. Chráníte si své soukromí? Jste podezřelí. Jste nervózní? Jste podezřelí. Často měníte svou vizáž? Nebo máte poskvrněné tričko? Nebo jste si zrovna do něčeho sedli nebo šlápli a zapácháte? Jste podezřelí. Máte zájem použít věc z obchodu jiným způsobem než ke kterému byla zamýšlena (na to lze naroubovat i instalaci Linuxu na počítač s předinstalovanými Windows)? Jste podezřelí. Nemáte dobrou představu, jak funguje to, co kupujete? Nebo třeba kupujete hotová balená jídla ve větším množství? Jste podezřelí.

A jste-li podezřelí, měli by vás ostatní občané nahlásit. Měli by si všímat, co děláte, o čem mluvíte, jak vypadáte, a když se jim cokoliv nezdá, měli by vás nahlásit policii, která by vás měla následně vyšetřovat. Pěkné, co říkáte?

Začalo to fungovat a já přišel o data

Řečeno krátce – až budete zprovozňovat hibernaci, buďte velice opatrní. Následuje delší verze. Pokusil jsem se na desktopu zprovoznit hibernaci. Jelikož SWAP oddíl, kam se ukládá obraz RAM, byl na jiném disku a za několika vrstvami, nedařilo se Arch Linuxu SWAP připojit ve chvíli, kdy z něj měl obnovit RAM. Tudíž veškeré moje pokusy skončily tak, že zahibernování proběhlo, ale místo probuzení naběhl systém normálně. Na chvíli jsem toho nechal a vrátil se k tomu následující den.

Napadlo mne přidat do initramfs vlastní hook, který by SWAP připojil. Přesvědčil jsem se, že všechno je nastaveno optimálně, a provedl restart. Samozřejmě se mi v několikařádkovém skriptu podařilo udělat chybu, tak jsem hook ještě jednou upravil, vytvořil nový initramfs a spustil restart. Počítač se restartoval a blikající kurzor v levém horním rohu odhalil, že SWAP oddíl byl úspěšně nalezen a právě probíhá probouzení z hibernace. Problém byl v tom, že jsem provedl restart a nikoliv hibernaci. Obraz RAM, který se právě načítal do paměti, byl asi den starý. Asi nemusím dodávat, že taková situace byla silně neoptimální.

Ptáte se, jak je možné, že se mezi tím při těch četných restartech swap neinicializoval a starý obraz RAM se nepřepsal? Inu, rozhodl jsem se nasadit zramswap a klasický swap oddíl inicializovat pouze před hibernací.

Sice jsem provedl kvapný restart, ale situaci jsem už nezachránil. Fsck odhalil množství chyb a já raději systém i data obnovil ze záloh. A ano, připadám si jako obsluha Černobylu 26. dubna 1986. Reaktor se zastavuje, říkáte? No tak vytáhněme všechny kontrolní tyče, on se zase rozběhne…

Připojení virt-manageru z Arch Linuxu na RHEL 6.2

Tento blogpost je čistě technický a obsahuje řešení jednoho nepříjemného problému. O co jde? Mám stanici s RHEL 6.2 klonem (Scientific Linux), kde je rozběhnutá virtualizace (libvirtd). Na druhé stanici je Arch Linux, kde také běží libvirtd. Oba stroje jsou v lokální síti, tak proč nemít možnost přihlásit se z virt-manageru přes SSH z Arch Linuxu do Scientific Linuxu, a mít šanci ovládat virtualizaci „vzdáleně“? Problém je v tom, že to nejde. Proces dokonce ani neskončí chybou, virt-manager se jen nepřipojí. Google odhalí možný problém při absenci balíčku x11-ssh-askpass, který by měl být na klientovi (Arch Linux) nainstalován, Jenomže ani s ním to nefunguje.

Řešení je přesto velmi jednoduché, i když přijít na něj až tak triviální nebylo (musel jsem zkompilovat jinou verzi virt-manageru, která naštěstí chybu ohlásila a podle ní jsem si správně tipnul). Na stroji s RHEL 6.2 stačí vytvořit následující symbolický odkaz:

ln -s /usr/bin/nc /usr/bin/nc.openbsd

A to je celé.

Data retention

Tenhle článek patří nejen uživatelům obličejoknihy, ale všem lidem, kteří žijí v dnešní společnosti. Obličejoknihou si dovolím začít. Ta a podobné služby uchovávají veškerá data, která jim svěříte, a to včetně těch, které ze svých profilů časem vymažete nebo která nejsou vidět. Záznamy vaší komunikace, včetně chatu, historie označování osob na fotografiích, apod. To všechno zůstane sedět ve velké databázi, která může být, podobně jako Megaupload nebo podobně jako databáze Googlu, zpřístupněna nějakému subjektu nebo hacknuta.

Zákony, názory, politicky nebo společensky choulostivá témata se časem mění. To, co je dnes legální nebo společensky přijatelné, za pět nebo za deset let již být nemusí. Vaše data však na těchto serverech patrně takhle dlouho (a nejspíš i déle) zůstanou.

Stejně tak se rozrůstají místa, která o vás informace sbírají a propojují je s dalšími informacemi (jako např. kdo vlastně jste). Obličejokniha není jen jeden web. Řada webů je s ní propojena (resp. využívá její komponenty). Tudíž, navštívíte-li nějaký takový web, obličejokniha si to uloží do své databáze a spojí si to s vaši obličejoknihovou identitou. Nemáte-li obličejoknihový účet, nevadí – obličejokniha si vás uloží do databáze také. Více viz třeba tento pěkný seznam. Úplně totéž dělá Google, který navíc ví i to, co do obličejoknihy nepíšete. Ví totiž vše, co jste kdy vyhledávali.

Takových databází je kvantum. Platíte platební kartou? Používáte různé věrnostní a slevové karty vázané k vaší identitě? Nakupujete v e-shopech? Nosíte mobilní telefon v supermarketu? Respektive, nosíte mobilní telefon? Asi ano, nosí ho skoro každý. Přitom u něj stačí uchovávat záznamy, jak se hlásil k jednotlivým buňkám. Ve větším městě lze získat velmi přesný obrázek o tom, kam chodíte, s kým se stýkáte, apod.

Musím říci, že se mi tento trend ani v nejmenším nezamlouvá. Mnoho z toho, co jsme dříve realizovali bez nějakého velkého či malého bratra, dnes realizujeme za asistence počítačů. Elektronických stop, které naše jednání zanechává, stále přibývá. Všechno se dnes zaznamenává, ukládá, a to na dlouho. A nejen ukládá, ono se to postupně propojuje a dává dohromady, jak se stále hledají nové a nové způsoby využití těchto dat. Naše soukromí tak postupně mizí, a co je horší, mnohdy za velkého potlesku.