VPS se stávají stále populárnější a pro uživatele GNU/Linuxu představují zajímavou možnost, jak využít znalosti svého oblíbeného operačního systému k provozu služeb na vlastní pěst. V tomto článku bych rád probral některá úskalí, která vás čekají při výběru VPS.
Pokud si chcete pořídit VPS a poohlížíte se po nějakém vhodném poskytovateli, může se vám hodit odkaz na Lowendbox blog, který se věnuje výhradně nabídkám velmi levných VPS. VPS za méně než 2 USD měsíčně? Ano, je to možné, i když obvyklejší nabídky se pohybují kolem 5 USD za měsíc. V ČR musím upozornit minimálně na Virtualmastera, kde je možné si nechat zřídit VPS za méně než 50 Kč.
Je jasné, že specifikace takových VPS není nikterak oslnivá, obvykle je to něco mezi 128 a 256 MB RAM, 5-20 GB pevného disku, 1 IPv4 adresa a traffic řádově od stovek GB měsíčně až po „neomezený“ (který ovšem obvykle bývá vykoupen sdílenou pomalou přípojkou, přes kterou vám moc dat neproteče). Záruky samozřejmě žádné, zálohování na straně poskytovatele bývá jen zřídka a je třeba určitě počítat s tím, že poskytovatelé nabízející tak levné VPS nemusí existovat dlouho.
Superlevné VPS se hodí na nenáročné úkoly jako hosting statického webu nebo málo navštěvované webové aplikace (pokud vyhodíte InnoDB z MySQL a trošku poladíte konfiguraci, nasadíte třeba Nginx místo Apache, atd.). Dají se také použít jako úložiště záloh – cena bývá obvykle nižší než když se pokusíte sehnat klasického zálohovacího providera, ale stejně tak nižší bývá i bezpečnost takového uložení záloh (poskytovatel může zkrachovat, VPS může být nedostupná, atd.).
Být dnes online nebo se alespoň dívat na zprávy a nevědět o ztracené Aničce, to je asi téměř nemožné. Její osud je sice v době psaní tohoto příspěvku neznámý, nicméně vzhledem k uběhlé době od jejího zmizení naděje na její záchranu rapidně klesají. Ale to není předmětem tohoto příspěvku. Předmětem tohoto blogpostu je péče o děti a zajištění jejich bezpečí ze strany rodičů.
Skutečnost, že IPv4 adresy akutně docházejí, ponechám stranou. Linux podporuje IPv6 již dlouho, a podporuje i jedno z jeho rozšíření, rozšíření soukromí (privacy extensions). Bohužel většina distribucí jej ve výchozím stavu nezapíná, což má jisté následky na vaše soukromí vůči všem serverům, se kterými váš linuxový systém komunikuje přes IPv6.
Je to dáno tím, že v rámci autokonfigurace IPv6 se k prefixu sítě přidává i MAC adresa vaší síťové karty, a ta se tak stává součástí IPv6 adresy, pod kterou vystupujete. Sledováním této části IPv6 adres může jakýkoliv server, se kterým pravidelně komunikujete, sledovat, odkud odevšad k němu přistupujete. Systémy Windows mají privacy extensions ve výchozím stavu zapnuté, u linuxových distribucí je tomu zatím převážně naopak.
Pro konkrétní síťové rozhraní je možné privacy extensions povolit buď dočasně nebo permanentně. Dočasně to lze provést následujícím příkazem:
sysctl -w net.ip6.conf.interface.use_tempaddr=2
Místo slova interface zapište rozhraní, u kterého chcete privacy extensions nastavit (např. eth0. Chcete-li toto nastavení uložit permanentně, tzn. aby přežilo restart, zapište výše zmíněnou řádku do /etc/sysctl.conf, samozřejmě bez úvodního sysctl -w.
Je samozřejmě možné toto nastavit globálně pro všechna rozhraní. V takovém případě se nejprve ujistěte, že načtete ipv6 modul ještě před tímto nastavením (většinou je třeba tento modul explicitně zařadit pro zavedení při startu, ještě před aplikací nastavení ze sysctl.conf). Poté zapište do /etc/sysctl.conf následující dvě řádky:
net.ipv6.conf.all.use_tempaddr=2 net.ipv6.conf.default.use_tempaddr=2
V mém případě toto nastavení bohužel nefungovalo, i když by mělo. Nezbylo mi tedy než do /etc/sysctl.conf přidat specifikaci pro všechna síťová rozhraní, takto:
net.ipv6.conf.eth0.use_tempaddr=2 net.ipv6.conf.wlan0.use_tempaddr=2
Před nějakou dobou jsem napsal esej s názvem Proč nepoužívám Windows. Tato esej pak vyšla na LinuxEXPRESu, kde se poměrně dost diskutovalo. Na tuto esej reagoval Ondřej Trhoň na svém blogu, a jeho článek byl pak také uveřejněn na LinuxEXPRESu. Jelikož je moje reakce delší, rozhodl jsem se reagovat formou blogpostu.
Už dlouho jsem nic nepublikoval, tak zkusím alespoň něco malého pro zasmání, tedy výňatek z jednoho obzvláště povedeného strojového překladu:
Muž je nazýván býkem. Žena je nazývána krávou. Dítě je nazýváno teletem. [...] Mladá žena, která neměla tele je nazývána jalovicí. [...] Kastrovaný muž je nazýván volem nebo volem. (zdroj)