Toto je historická verze eseje. Aktualizovanou verzi naleznete zde.

Abych se vyhnul případným sporům, rád bych předeslal, že tato esej se jmenuje Proč nepoužívám Windows, nikoliv Proč nepoužívat Windows. To znamená, že následující důvody jsou ryze mé subjektivní. V žádném případě se nesnažím tvrdit, že na základě těchto důvodů byste vy neměli používat Windows nebo přejít na GNU/Linux. Tuto esej píši zejména proto, abych ji mohl předložit komukoliv, kdo ke mně přijde a zeptá se, proč nepoužívám Windows jako většina ostatních uživatelů.

Nejprve bych měl uvést, že jsem Windows aktivně (tj. na svém počítači) používal po dobu 6 let. Pak jsem se, v červnu roku 2003, rozhodl nainstalovat GNU/Linux (distribuci Mandrake, dnes Mandriva) k výukovým a experimentálním účelům. Ani mě nenapadlo, že bych Windows opustil a na GNU/Linux přešel. Jenomže GNU/Linux mne nadchl. Trávil jsem v něm stále více času, poznával jsem jej čím dál více do hloubky a porovnával s Windows. Za půl roku střídavého užívání obou systémů jsem nakonec úspěšně přešel na GNU/Linux. Proč jsem opustil Windows? Důvody následují.

Jako každý proprietární software, Windows je uzavřený, zdrojové kódy jsou nepřístupné a uživatelé jsou závislí na subjektu, který systém vyvíjí a spravuje, tedy na Microsoftu. Bez podpory nelze operační systém rozumně používat, chyby a bezpečnostní zranitelnosti musí být opravovány, jinak se uživatel vystavuje riziku. To činí závislost uživatele na Microsoftu ještě silnější.

Každá další verze tohoto systému je navíc stále více propojena s Microsoftem různými technickými prostředky (product activation, genuine (dis)advantage, software protection platform, apod.). To a samotná uzavřenost znamenají, že Windows je pod kontrolou Microsoftu, nikoliv uživatele. Já pereferuji otevřené systémy, které mohu mít pod kontrolou já sám a kterým mohu důvěřovat (viz dále).

Pokud se člověk začte do nějaké svobodné licence, velmi brzy zjistí, že na používání příslušného softwaru se žádná omezení nevztahují. Některé svobodné licence dokonce garantují uživateli jistá práva (v případě licence GNU/GPL třeba právo k získání zdrojových kódů).

Oproti tomu je Windows EULA studená sprcha. Omezení je mnoho a týkají se mj. počtu instalací, počtu připojených zařízení, počtu procesorů, možností zacházení se softwarem a mnoha dalších. Uživatel se musí podrobit aktivaci a pravidelným kontrolám „validity“ softwaru, přičemž je samozřejmě vystaven možnosti, že proces selže a jeho legální kopie bude označena za ilegální, následkem čehož dojde k „omezení funkcionality“. Přirozeně, Microsoft se zříká veškeré odpovědnosti za jakékoliv škody vzniklé na straně uživatele a nic nezaručuje. Windows EULA navíc opravňuje Microsoft k získávání a využívání nejrůznějších informací z počítače uživatele a jejich sdílení s dalšími subjekty.

S uzavřeností souvisí i to, že Windows existuje v jedné formě, v jednom celku, který se dá jen minimálně přizpůsobovat. S variabilitou a možností výběru v oblasti GNU/Linuxu se to skutečně srovnávat nedá, v GNU/Linuxu lze upravit cokoliv, vybrat si jednu z mnoha distribucí, popřípadě si systém postavit vlastnoručně. Rozmanitost distribucí způsobuje, že GNU/Linux je schopen se přizpůsobit potřebám uživatele a jeho růstu.

Třeba já jsem začínal na přívětivé distribuci (Mandriva), která mi pomohla pomalu proniknout hlouběji, abych mohl časem přejít na Debian. Moje potřeby se časem měnily, a tak jsem přešel na Ubuntu a za čas na Arch Linux. V případě Windows si uživatel „distribuci“ vybrat nemůže a nemůže si ani svůj systém upravit k obrazu svému. Musí žít s černou skříňkou, která je vytvořena tak, aby „padla“ pouze jednomu typu uživatele.

Jsem nerad omezován. Nemám rád DRM (Digital Restrictions Management) v jakékoliv formě, tj. ochrany proti kopírování, multimediální nebo jiný obsah vyžadující pro přehrání černou skříňku, apod. Tyhle technologie omezují moji svobodu, a té si já vážím. Bohužel, Microsoft se rozhodl tyto technologie podporovat a integruje je do Windows. Už třeba samotná produktová aktivace je DRM prostředkem namířeným dokonce proti samotným uživatelům Windows.

S tím tak trochu souvisí treacherous computing (počítač zrádcem). Já tím označuji situaci, kdy program jedná proti zájmům nebo vůli uživatele. Sem patří mnoho věcí, třeba narušování soukromí uživatele (šmírování), (úmyslné) skrývání informací, jednání bez vědomí uživatele nebo přímé jednání proti jeho vůli. Těchto funkcí ve Windows taktéž přibývá. O DRM jsem již hovořil a volání domů či špehování uživatele již dávno nejsou tajemstvím, ostatně, s tím vlastně každý uživatel Windows souhlasí (je to součást licenčního ujednání, viz výše). Jako další příklad může posloužit aktualizace bez vědomí a svolení uživatele, navzdory vypnutým automatickým aktualizacím.

Jak lze rozumně řešit problémy s černou skříňkou, do které nevidíte? Jak v takové situaci problém lokalizovat? Mnohdy, když už se mi třeba podařilo problém úspěšně lokalizovat, mi systém Windows v rámci uživatelské přívětivosti zabránil jej odstranit. Prostě odmítl poslušnost. To považuji taktéž za treacherous computing.

Až nezdravě často se problémy s Windows řeší reinstalací nebo prostým hádáním metodou pokus-omyl. To je bohužel důsledek uzavřenosti Windows. Příčinu problému je těžké najít, natož odstranit. Oproti tomu, GNU/Linux je otevřený systém s propracovaným systémem logování událostí. To a jeho povaha (modulárnost) velice pomáhá při řešení problémů.

Pro představu, za čtyři a půl roku používání GNU/Linuxu jsem reinstaloval jednou, po kolapsu pevného disku, na kterém se systém nacházel. Ale to vlastně nebyla reinstalace. Oproti tomu, za šest let používání Windows jsem reinstaloval… nesčetněkrát.

Mému stylu práce se Windows nikdy nebyl schopen přizpůsobit. Trpěl jsem potížemi se stabilitou, které vyřešil až přechod na GNU/Linux. Příčin je několik. Jednak tu jsou z mého pohledu problémy se samotnou architekturou Windows (uzavřenost, registr, správa knihoven, decentralizovaná správa softwaru a přílišná snaha zachování zpětné kompatibility), a pak tu jsou následky působení výtvorů třetích stran, jako jsou výrobci softwaru a hardwaru.

V GNU/Linuxu je většina ovladačů svobodná a otevřená. Navíc tyto ovladače jsou spravovány, opravovány a vylepšovány přímo vývojáři Linuxu. Windows závisí převážně na uzavřených ovladačích, které mívají nízkou kvalitu kódu, často obsahují chyby, a přispívají tak k nestabilitě Windows.

Vzhledem k absenci centralizované správy softwaru se Windows při instalaci a odinstalaci softwaru zanáší. Registr bobtná, hromadí se problémy a nakonec je nutné provést reinstalaci.

Ostatně, jak říká Scott Granneman, „To mess up a Linux box, you need to work at it; to mess up your Windows box, you just need to work on it.“ Tedy, pokud bych se pokusil o volný překlad do češtiny, „Abyste rozbili Linux, musíte na tom zapracovat; k rozbití Windows vám postačí s ním pracovat.“ Má zkušenost zcela odpovídá tomuto citátu.

Viry, spyware, malware a podobné nepříjemnosti. Na uživatele Windows tyhle potvory skáčou ze všech stran. Preference uživatelské přívětivosti nad bezpečností má svoje nevýhody. Ano, zkušený uživatel si dokáže svůj systém zabezpečit, ať je to GNU/Linux či Windows. Zabezpečit GNU/Linux je však o hodně jednodušší a není třeba instalovat řadu programů (antivirus, firewall, antispyware, atd.), které zbytečně zabírají systémové zdroje.

Uzavřenost Windows brání uživateli i v tom, aby si ověřil, že systém provádí skutečně to, co provádět má, a nic „navíc“. A jsme u otázky důvěryhodnosti. Jak už jsem říkal, Windows je pod kontrolou Microsoftu, nikoliv uživatele. Je to černá skříňka, kam skoro nikdo pořádně nevidí. A ti, co tam vidí, jsou vázáni mlčenlivostí. Co se týče svobodného softwaru a GNU/Linuxu, jeho zdrojové kódy jsou otevřené, takže si je mohu prohlédnout sám, nebo spoléhat na to, že v nich není nic závadného, když jsou pod neustálým dohledem veřejnosti. Věřit Windows prostě nemohu. A nevěřím.

Minimálně výchozí instalace Windows nevyhovuje, co se týče pracovního prostředí, mým potřebám. Takovou samozřejmost, jakou jsou v jiných systémech virtuální plochy, Windows nezná. Bohužel, já si bez nich připadám jako chromý. Stejně tak chybí práce se schránkou pomocí myši. V případě grafických prostředí GNU/Linuxu stačí označit text, čímž se automaticky zkopíruje do schránky, a použít prostřední tlačítko myši pro jeho vložení tam, kam potřebuji. Efektivní a velice návykové. A to raději ani nezmiňuji modely zaměření či specialitky některých okenních manažerů (Fluxbox, PekWM) typu seskupování oken.

Příkazová řádka. V unixových systémech mocný nástroj, ve Windows spíše přežitek z dob DOSu. Její používání v GNU/Linuxu mi usnadňuje mnoho práce a umožňuje mi mnohé úkony automatizovat. Díky unixové architektuře není problém pracovat s hardwarem nebo samotným kernelem.

GNU/Linux má řadu technologických vlastností, které svět Windows nezná. A naopak. Nemá některé vlastnosti Windows, které jsem velice rád oželel. Nebudu se pouštět do nějakého podrobného popisu, omezím se pouze na krátký výčet několika příkladů:

• centralizovaná správa softwaru, správce balíčků (většina linuxových distribucí; výjimkou je třeba Gobo Linux)
• rolling release model vývoje (mají některé distribuce, např. mnou používaný Arch Linux)
• GNU/Linux je modulární (systém se skládá z mnoha relativně nezávislých komponent)
• Linux podporuje (nej)více hardwaru out-of-the-box (bez nutnosti instalace ovladačů)
• linuxové ovladače pro hardware jsou otevřené¹⁾
• GNU/Linux nemá registr
• atd.

Každý uživatel by si měl vybrat operační systém, který mu vyhovuje. Mně vyhovuje GNU/Linux. Je mi jasné, že některým uživatelům Windows vyhovuje a nemám s tím problém. Ostatně, je-li GNU/Linux založen na myšlence svobody, byl bych pokrytec, kdybych neuznával svobodu jiných uživatelů vybrat si svůj operační systém.

Problém vidím v tom, že výběr operačního systému je něco, co uživatelé běžně neprovádí. Oni nafasují Windows, ať už s novým počítačem, koupí v obchodě nebo jinou cestou. Jiné možnosti neznají a ani se na ně neptají, protože je ani nenapadne, že může existovat i něco jiného než Windows. Pokud se přece jen o jiné možnosti dozvědí, ne vždy jsou ochotni si o ní něco zjistit a prozkoumat, jestli by náhodou jejich potřeby nedokázala uspokojit lépe. Ale v té chvíli už je to samozřejmě jejich zodpovědnost.

Školství, bohužel, tento problém příliš neřeší. Jen málo škol studenty s existencí jiných systémů seznámí. Mnohde studenty přímo či nepřímo nutí (či alespoň silně stimulují) k používání Windows. Taková vzdělávací zařízení se díky tomu kvalifikují na továrny na uživatele Windows. Bylo by dobré, kdyby školy studenty s jinými možnostmi seznámily, popřípadě je na ně alespoň upozornily.

Totéž platí pro massmédia. Když vyjde nová verze Windows, mnohé televizní stanice udělají Microsoftu zdarma reklamu v televizních novinách. Nevýhody a problémy nezmiňují a alternativy už vůbec ne.

Poslední věc, která mne mrzí, je už samotné vnímání nesvobody proprietárního softwaru a Windows běžnými uživateli. On se nad ní už skoro nikdo nepozastavuje a mnozí ji považují za něco normálního, přirozeného. A zatímco příslušné restrikce berou za normální, s každou další verzí Windows jim plátek po plátku mizí jeden kousek svobody za druhým.

Jsem spokojeným uživatelem GNU/Linuxu. I když jsem používal Windows 6 let a ke GNU/Linuxu se dostal jen náhodou a původně jeho instalaci zamýšlel pouze k výukovým a experimentálním účelům, už jsem u něj zůstal. Zjistil jsem, že mi vyhovuje.

Ještě jednou raději zopakuji, že se tímto dokumentem nesnažím nikoho přinutit přejít na GNU/Linux. Jen vysvětluji, proč mi Windows nevyhovuje a proč já osobně dávám přednost GNU/Linuxu. Ano, v článku zmiňuji nevýhody Windows a výhody GNU/Linuxu. Je to jednostranný pohled, který nemůže a nesnaží se být objektivní. Ano, je mi jasné, že GNU/Linux má i svoje nevýhody, stejně tak jako má Windows svoje výhody. To ovšem nebylo předmětem této eseje. Taktéž je mi jasné, že existují lidé, kteří upřednostňují Windows nad GNU/Linuxem. Vím o nich a nemám s nimi problém. Naopak, jsem rád, že používají to, co jim vyhovuje. Stejně tak, jako já.

Diskutovat o této eseji můžete na mém blogu.