Seděl jsem na lavičce v parku a pozoroval okolí. V dálce byl vidět gotický kostel, jehož krásu jsem mohl i na tu vzdálenost obdivovat. Kochal jsem se atmosférou tohoto místa. Klid, mír, chladivý vítr a „těžké“ letní slunce. V levé ruce jsem třímal krásný pentagram, mistrně zpracovaný a vytepaný, zřejmě z dob minulých, který zůstal ležet bez povšimnutí na chodníku. Nezaváhal jsem a nezahodil tak skvělou šanci.
Pečlivě jsem ho očistil a vyleštil. Z matného začouzeného kusu kovu se stal majestátný zlatý pentagram, který svou krásou oslňoval nejen mne, ale i kolemjdoucí. Ačkoliv bývá pentagram uznáván jako symbol satanistů, je to vlastně amulet proti zlu. Dá se sehnat za babku v různých obchodech, ale rozhodně ne tak výstavní kousek jako tenhle.
Pomalu jsem jej doleštil a vydal se znovu na cestu. Shodou okolností jsem s sebou měl provázek z kůže, který jsem použil, abych si mohl svůj nový pentagram dát kolem krku. Když ochrana proti zlu, tak účinná. Dohlédl jsem na to, aby zůstal špicí vzhůru, schoval jej pod tričko a opustil park.
Přemýšlel jsem ještě, kam bych se mohl vydat, abych si ten den volna náležitě užil. Napadlo mne zkusit jeden obchod nedaleko odsud, který se specializoval na hudbu. Vydal jsem se tedy tam a cestou přemýšlel, zda-li po něčem v takovém obchodě nepátrám. Některá pátrání jsem již dávno vzdal. Hudební průmysl se přece jen za poslední roky docela změnil. CDčka překypují nerůznějšími ochranami proti kopírování, ale aby vydali či přivezli alba, která hodlám koupit, to ne.
Zabočil jsem do pasáže a pokračoval k její odlehlé části, kde se nacházel onen obchod. Když nic, mohl jsem si alespoň prohlédnout nějaké novinky. Ne že bych měl o něco z toho zájem, ale podívat jsem se mohl.
Když jsem do obchodu dorazil, nevypadalo to, že by tam byla nějaká obsluha. Všude perfektní klid. Procházel jsem regály, když jsem si všiml těla na podlaze. Přiblížil jsem se a zjistil, že se nejspíše jednalo o prodavače, který se možná pokoušel zastavit nějakého zloděje. Pak jsem si všiml další osoby za pultem, která právě vyšla z „podpalubí“ a mířila na mne zbraní. Zloděj a vrah na mne pokynul, abych přišel blíž. Sekundu jsem přemýšlel, zda-li by nebylo lepší vzít nohy na ramena, ale pak jsem to zavrhl. Přistoupil jsem a on mne požádal o obsah mojí peněženky a případný mobilní telefon.
Jako na potvoru jsem si mobil zapomněl, čehož jsem teď ale nijak nelitoval. Peněženku jsem neměl, tak jsem alespoň vyndal obsah všech kapes. Hotovost v celkové výši 1,50 Kč ho očividně nijak nepotěšila, takže jsem ho asi nepřesvědčil, aby mě nechal jít.
Sáhl mi pod tričko a objevil pentagram. Provázek z kůže pod jeho nátlakem povolil a on s radostí pozoroval svou kořist. Začal se nahlas smát a hrál si s pistolí namířenou na můj hrudník ve své pravé ruce. Vypadalo to bledě a moje šance na přežití se blížily k nule. Instinktivně jsem zavřel oči a začal sbírat všechny svoje síly. Oči jsem otevřel jen proto, abych viděl, jak ještě jednou namířil a chystá se zmáčknout kohoutek. Pentagram, který držel v levé ruce, však zmařil jeho pokus. Prudce zazářil a nejspíše se i pořádně zahřál, neb jej násilník upustil a začal se věnovat své červenající ruce. Měl jsem okamžik, který jsem potřeboval, abych utekl.
Nevím proč, ale nemohl jsem odejít. Nemohl jsem tam ten pentagram nechat jen tak ležet. Musel jsem zůstat. Přiblížil jsem se k nepříteli, sebral pentagram i s provázkem a opět si jej pověsil na krk. Zavřel jsem oči a vnímal, jak stahuje veškerou energii ze svého okolí. Cítil jsem, jak se v něm energie hromadí, protéká jím a akumuluje se v jeho středu. Násilník se zatím trochu vzpamatoval a chtěl dokončit dílo své zkázy. Namířil na mne zbraň a z jeho úst zazněla nepříjemná slova, ale než vystřelil, vyšlehl z pentagramu záblesk tisíckrát silnější než předtím. Moje tělo bylo na chvilku jako v ohni, myslel jsem, že mne zasáhl. Zazněl výstřel a za chvilku po tom světlo uhaslo. Stál jsem na svém místě a násilník ležel mrtev na zemi v rostoucí kaluži krve. Namířil sice pistoli na mne, vystřelil, ale kulka zasáhla jeho, přímo do srdce.