Na náměstí stál vysoký, mohutný a košatý strom, s jehož větvemi si pohrával podzimní vítr. Listí bylo částečně opadané a on se připravoval na tuhou zimu, která měla nastat. Byl tu skoro od nepaměti. Už před více než sto lety, kdy tu žádné náměstí nestálo, jen les. Nějaký architekt si ho tehdy vybral jako jediného, který měl stavbu náměstí přežít. Od té doby sledoval osudy těch, kteří kolem něj žili. I bez lidského nebo jiného mozku velmi dobře vnímal, co se kolem děje. Počínaje ptáčky zpěváčky, konče nevěrným manželem z domu od naproti. Mohl by vyprávět spoustu příběhů, ale neměl, komu by je pověděl.

Až jednou se jeden aktivista rozhodl, že by bylo dobré strom zrušit, protože mu zacláněl výhled na dva vysoké komíny nedaleké chemičky. Několik vhodně mířených úp… ehm, provizí, a o demolici stromu bylo rozhodnuto. Exekuce se měla uskutečnit za pár dní. Strom to věděl. Ale na rozdíl od těch ostatních, které se jen tak nechaly o život připravit, tenhle byl odhodlán za svůj život bojovat.

Jeden z členů komise, která rozhodla o jeho exekuci, byl shodou okolností oním nevěrným manželem. Pro strom nebyl problém zařídit, aby se jeho manželka vrátila z práce poněkud dříve, a výsledkem bylo téměř okamžité podání žádosti o rozvod. V následném procesu vysoudila jeho manželka prakticky všechna manželova aktiva, včetně jistého obnosu pocházejícího od našeho aktivisty. Ale to bychom trošku předbíhali.

Komise byla tříčlenná, a byl-li vyřazen jeden ze dvou exekuci prosazujících členů, logicky došlo k anulování exekuce a strom byl zachráněn. Alespoň zatím. Aktivista se však nehodlal vzdát a když se o selhání svého plánu dozvěděl, začal vymýšlet nový, ještě ďábelštější. Brzy zapomněl na to, že mu ten strom ve výhledu vlastně ani tak moc nevadil, že to byla spíše malichernost z volné chvíle, a že jemu samému může být strom velice prospěšný, během léta, když mu vrhá stín na zdi domu, a pomáhá mu tak zmírnit následky těch nejvyšších teplot. Teď to ale byla otázka jeho hrdosti… totiž ješitnosti. On je přece pán tvorstva, jemu musí strom uhnout.

A tak věnoval značné úsilí tomu, aby vymyslel sofistikovaný plán k destrukci stromu. Před ním však nic neutajil, a zatímco se opájel blahem nad svým novým geniálním plánem, strom už plánoval odvetu. Znepříjemnit aktivistovi život nebyla jenom zábava, ale jediná reálná možnost, jak se mu ubránit - přesunout jeho pozornost jinam. A tak, hned následující den, zařídil, aby mu pošťák nedoručil poštu, na kterou čekal. Jeho vůz mu nechal odcizit a trochu mu to zavařil v práci.

Aktivista, zatímco se sbíral z útoku, o kterém ani nevěděl, že proběhl, se myšlenky na eliminaci stromu nemohl zbavit. A strom, ať dělal, co dělal, jeho pozornost jinam neobrátil. Jeho plány následujících pět let efektivně mařil, nejrůznějšími metodami. Mnozí by si z jeho originality mohli vzít příklad. Ale jednoho dne nastal den Konečného řešení, které aktivista vypotil. Koupil si motorovou pilu a hodal strom odstranit sám. Když už byl skoro u konce a strom visel na vlásku, zazvonil telefon a on se rychle vrátil zpět do domu, aby mohl odpovědět.

Strom ztratil poryvem větru stabilitu a upadl, plnou vahou na průčelí aktivistova domu. Chatrná konstrukce mnoho let starého domu povolila a aktivista byl v mžiku zasypán troskami. Strom sice svůj život nezachránil, ale zdržel záchranáře dost dlouho na to, aby aktivistovi nestačili zachránit život.